Den třetí – Úterý 13.8.2013

Ráno nás budí známá znělka ze seriálu do trošičku pošmourného dne, ale do dobré nálady. Vlajka s vrtulníkem vlaje na stožáru a pod ním vede Káťa super rozcvičku. Než děti docvičí, povím vám, jak nás včera před táborákem  zahnal déšť do klubovny. Hláška dne: Děti byly vyzvány, aby si vzaly pláštěnky. Honzík S. přišel bez pláštěnky se slovy: „Maminka nevěděla, že bude pršet, tak mi ji nedala“. Ještě že měla Markétka připravené svoje Riskuj, to nás všechny baví moc. Šárka s Verunkou na mě volají, ať jen napíšu, jak byly nespravedlivě nařčené, že opravdu nenapovídaly. Však uvidíme zítra , až bude finále. Markétka jim prý připraví speciální Riskuj pro dospělé. Jak vidíte, u nás u Hujerů „blbne“ celá rodina. A děti to náramně baví.

Oddíly už mají svá jména a své vlajky a bojové pokřiky. Máme nejmenší Zdravušky, o ty se starají Lucka, Alča a Lenka, Empíky s velitelkou Péťou, Mortíky s Aničkou (od  Rigor Mortis), Šmoulisty s Pájou, Krokouše  s Kubou, Lvíčata s Ondrou, Verčou, Renčou a Silvou a  Pumíky s Káťou  . Vlajky mají moc krásné , pokřiky taky a každý z vedoucích přísahá, že „jeho“ děti jsou ty nejlepší.Tak už aspoň nejsem sama, kdo na potkání říká, že má ty nejlepší děti na světě.

Celé dopoledne jsme věnovali naší „škole hrou“, všechny děti projdou všemi bloky činností, které souvisejí s činností Českého červeného kříže a integrovaného záchranného systému. V našem týmu jsou zástupci nejrůznějších profesí a odborností, všechno využijeme. Děti dostanou základy první pomoci, požární ochrany, sebeobrany, topografie, chování v mimořádných událostech, prevence sociálně patologických jevů a psychohygieny, bezpečnosti v silničním provozu, péči o zdraví, prevenci úrazů , slaňování a základy tábornických dovedností. V denním rozkaze se děti dočtou:  „výuka v blocích“, točí se u nás a opravdu se nenudí, každý z nás se snaží, aby se děti bavily a zároveň si osvojily všechno, co budou potřebovat nejen v druhém týdnu tábora, ale i v budoucím životě.

K obědu nám naši kuchařští kouzelníci uvařili skvělé moravské  vrabce s domácími bramborovými špalíčky a zelím, křehká baletka Kristýnka si hladila po obědě bříško, jaká to byla dobrota. A nebyla sama. Tým kuchyně opravdu maká na dvě stě procent, děti mají stravu pečlivě volenou, v ničem neošizenou a mají všeho dost. Večer byl chleba ve vajíčku s oblohou, dvakrát se přikrajovaly další bochníky.  Pak ještě paní kuchařka nabídla, kdo chce, ať si přinese ešus, že jsou ještě šišky s mákem, to byste měli vidět ten úprk. A po  večeři se vedoucí trousili dozadu ke kuchyni, že na ně nezbylo, že je ty děti snědí….

Po večeři se usilovně pracovalo na přípravě táborového ohně, zvláštní pochvalu si zasloužil Filda, konečně se dočkal, že bylo dřevo pěkně srovnané.

Večerní nástupy jsou vždycky trochu slavnostní, s hodnocením dne, s odměňováním, přidělováním tchoře a sluníčka podle pořádku na chatkách (kéž byste mohli vidět tu radost holčiček Štěpánkových s Kačkou Švadlenkovou , když dostaly sluníčko za vzorný úklid!) , s rozdělováním pošty (kdo jste ještě nenapsal, polepšete se), s určením služebního oddílu na další den, s burzou poztrácených věcí, se spoustou smíchu a legrace, prostě tak, jak to má na správném táboře být.

A táborový oheň, to si jistě umíte představit  – velký kruh dětských hlaviček , praskající oheň, ohňostroje jisker, veselé soutěže a samozřejmě písničky a zpívání, u nás to ani jinak být nemůže. Je nám prostě spolu fajn. Malé zdravušky usínaly už při první kapitole Kocourka Modroočka , tolik bylo zážitků.

Dobrou noc, naši milí doma, spěte klidně, nás hlídají Empíci.

Komentáře jsou uzavřeny.

Comments are closed.