2014-08-13 Středa

Tak se vám musím přiznat, dnes jsem zaspala budíček a vzbudil mě až Ptačí tanec, který si Lenčin oddíl Ledoví draci zvolil jako hudební doprovod rozcvičky. To si tedy brzo zvykám na královské způsoby! Honem zpátky do reality – dnes cestujeme Skotskem, odkud se trajektem dostaneme do Skandinávie. Dopoledne se krásně vyčasilo, takže pět oddílů mohlo konečně vyrazit na odloženou cestu ke kanálu La Manche. Jejich cílem bylo stanoviště vodní záchranné služby, kde je čekal Vráťa Příhoda, aby je vrcholně přitažlivým způsobem seznámil se záchranou tonoucího a  bezpečným chováním u vody. Z nadšeného vypravování mi vyšla hitparáda největších zážitků: topící se a zachraňovaná Kačenka (nebojte, je to vedoucí), převrhnutá loďka a hlavní vedoucí Honza nasoukaný do neoprénu. Už se těším na fotky – Kuba jistě fotil ostošest.
Dva nejstarší oddíly se zatím v táboře pilně věnovaly první pomoci pod vedením Aničky Altrichterové, ale o vodní záchranáře nepřijdou, odskočí si tam z našich dalších cest. Malé Tatranky si krásně užívaly hraček v hracím stanu, ti velcí se připojili k výletníkům. Opravdu se všichni snažíme, aby si i naši kamarádi s handicapem užívali co nejvíc. Největší odměnou je každý Michalčin radostný smích, rozevřená Nikískova náruč, když mě vidí přicházet, Tomáškovo vyznání Ilonce: „Já tě mám tak rád – a taky med a marmeládu“, Danečkovy ručičky kolem Ondrova krku, Davídkovo pomlaskávání nad dobrým jídlem či Tomáškovy rozzářené oči při zpěvu a tanci. Víte, tihle malí i větší by mohli nám ostatním dávat lekce vděčnosti a radosti z každé hezké chvilky, mnohému nás tyhle děti mohou naučit. Naši péči si jistě zaslouží jako všichni ostatní. Už včera se k  asistentům u Tatranek přidala Lucka Pavlíková, jsem na ni moc pyšná, jak je šikovná. A  velkou radost mám z chování všech táborníků – nesetkala jsem se s žádnou negativní reakcí, naopak se spontánními projevy normálního kamarádství.
Oběd byl tradičně skvělý – kuřátko s rýží, zato počasí se nevyznamenalo. Odpoledne propršelo, ale my máme naštěstí dost možností přesunout činnosti pod střechu. Chystáme se na lov ryb, povídáme si o tom, jak se budeme chránit před chladem, jak budeme předcházet nemocem z nachlazení, jak si při péči o své zdraví můžeme pomáhat dary přírody…..Taky zkoušíme postavit improvizovaná nosítka, co kdybychom potřebovali zajistit někomu pomoc. Největší déšť jsme přečkali v jídelně při hře Bingo, bylo to moc napínavé a radost malých i velkých z každého získaného písmene převeliká. Kdybyste viděli, jak jim vzrušením rozkvétaly tvářičky. Vyhráli Ledoví draci, o jediný bod za nimi zůstaly Blešky a Tatranky.
Rybolov by úspěšný, k večeři jsme měli obalovanou rybu. V minulých letech nepatřívaly ryby k oblíbeným jídlům, ale tyhle ryby byly tak dobré, že na nás nezbylo, tak moc si chodili přidávat.
Večerní nástup, zpěv táborové hymny, ztráty a nálezy, Liduščino hartusení, že „ji to už na táboře nebaví, když nemůže rozdávat plyšová prasátka za nepořádek na chatce, když je všude pořádek“, oblíbené rozdávání pošty a pak odpočinkový večer u promítané pohádky. Říká se, že třetí den dolehne na táborníky únava, a tak si dopřejeme odpočinku. Zítra cestujeme Skandinávií až na Severní pól, už se těšíme. Snad se vyčasí a budeme moci zahájit turnaj ve vybíjené o cenu Willyho Foga, který nám dnes počasí překazilo. Už je půlnoc, tak jdu spát, abych zase nevstávala při rozcvičce. Určitě na nás myslíte, ale nebojte se, všechny děti jsou v pořádku a zdravé. I když se jim zasteskne, nejsou na to sami a opuštění. A když stesk překonají, vyrostou i ve svých vlastních očích, je dobře, že jste jim tu důvěru dali. Budou o hodně bohatší, až se vám vrátí.

Motto na středu: „Se zaťatou pěstí si nelze podat ruce“ Indíra Gándhíová

Komentáře jsou uzavřeny.

Comments are closed.