2014-08-14 Čtvrtek

Dnes jsme, přátelé, ve Skandinávii a dostaneme se až na severní pól. Kristýnka Štěpánková nezapomíná a pečlivě označuje na mapě světa místa, kam naše sanitka dorazila. Však už jsme na cestě pátý den! A pořád máme co dělat, ať už stavíme iglú z proutí a sádrových obvazů nebo se učíme s Aničkou maskovat nebo hrajeme ping pong nebo si hrajeme všechny ty hry, které už jste možná hrávali vy jako děti…..Je nás letos opravdu hodně, skoro devadesát a osm oddílů, takže hodně záleží na oddílových vedoucích a asistentech, čím naplní táborový program. Máme všichni společnou snahu: připravit dětem krásné dny, taky je něčemu novému naučit a hlavně umožnit jim, aby si trénovaly soužití mezi dosud neznámými dětmi, aby se učily toleranci a kooperaci, aby dokázaly podřídit svůj zájem společnému cíli, aby zjistily, že dokážou víc, když si pomáhají, že unesou krátkodobé odloučení od rodiny a ověří si vlastní schopnosti. Pro sebevědomí dítěte znamená nesmírně mnoho, když zvládne třeba úplně první samostatný pobyt. Sílu jim dodává jistota, že jsou milováni a že na ně doma myslí a věří jim, že to dokáží. Moc vás prosím, milí rodiče, pomáhejte jim v tom. Podporujte je v jejich úsilí, jsou to moc šikovné děti. Dobře vím, jak se vám stýská, jak se chvějete, jestli vaší holčičce nebo chlapečkovi něco neschází, jak je chcete každý den alespoň slyšet. Cítím vaši úzkost, ale nedopusťte, aby ji cítily z telefonu i vaše děti. V dnešní době jsou mobily součástí našich životů, ale upřímně vám řeknu, jak bych si přála, abychom tady byli zcela bez signálu. Po každém telefonátu následují slzičky a stýskáníčko, vždy znovu začínáme od začátku, dítě je vytrženo z táborového dění. A na druhou stranu – poškorpení mezi kamarády v chatce následuje zoufalý telefonát domů, maminka je vyděšená, co se to děje, že chce klouček okamžitě odvézt. Trápí se, a chlapeček už na rozmíšku dávno zapomněl a řádí s tím dotyčným vesele dál. Raději prosím pište, pište, pište, poštu s nadšením očekávají i ti nejstarší – a nad pohledy se nikdy nepláče, naopak.
Tak zpátky k dnešnímu dni: zpíváme si Grónskou písničku, matláme se sádrou a strašně nás to baví, chystáme se na večerní show Miss tučňák, sníme velikánské hrnce rajské omáčky a těšíme se na zimní olympiádu. Vymysleli si pro nás úžasné disciplíny – slalom, jízdu se sáňkami, závody psích spřežení, curling s létajícími talíři, živé kuželky, běh se sněžnicemi, hod sněhovými koulemi na cíl a osmé stanoviště byla jídelna se svačinami. Kdo vyhrál, není až tak důležité, stejně byli sladce oceněni všichni, ale byla to náramná legrace. Královskou disciplínou byly bezesporu živé kuželky, to se snad ani nedá popsat, snad aspoň z fotek něco uvidíte.
K těm fotografiím na webu a facebooku: není jednoduché odsud z údolí odeslat fotografie a vložit je. Fotíme co nejvíc, jen je problém přenést fotky tam, kam chceme, jsme odkázáni na pomoc z dálky. My nemůžeme odjet, staráme se o vaše děti. Prosíme vás o trpělivost, nejvíc si fotky stejně užijete, až si je budete prohlížet se svými dětmi, budete k tomu mít i patřičné komentáře.
Zítra nás čeká velké putování Ruskem až do Číny, tedy celodenní výlet. Nejstatečnější z náse dostanou až na Sibiř, tedy na Lichnici, a stráví tam noc. Myslete na nás, ať je hezky.
P.S. Tučňáci byli skvostní všichni, ale největší úspěch měl tučňák Vojta Jedlička, byl dokonalý!

A motto na dnešek: „ Neuspějí pouze ti, kteří se o nic nepokusí.“ Ilka Chaseová

Komentáře jsou uzavřeny.

Comments are closed.