Stroj času 2008 – zpravodajství

Neděle 27.7.2008

Dnešním dnem začal již 4.tábor pořádaný Klíčkem. Po příjezdu následovalo vybalování a nástup, u kterého jsme byli rozděleni do jednotlivých oddílů. Při nástupu byla také objevením stroje času zahájena celotáborová hra. Nejmladší člen tábora Honzík objevil u stroje času míček, na kterém bylo napsáno pravěk. Každý den se tak bude losovat míček s nápisem období, které bude následovat další den. Děti tak budou hrát hry a vyrábět oděvy s námětem jednotlivých období. Kolem dvanácté jsme se nahrnuli do jídelny celí nedočkaví, co bude k obědu. Pochutnali jsme si na skvělých špagetách a po poledním klidu jsme se mohli ochladit v místní vodní nádrži. Kdo odmítl krásně osvěžující vodu, mohl si zahrát přehazovanou. Konání hry bylo ale ohroženo, neboť vypůjčená síť vzdorovala našim snahám ji řádně natáhnout.

Po vydovádění v bazénu a přehazované, jsme se všichni rozutekli do svých oddílů. Vyráběly se vlajky a vymýšlely názvy oddílů. Oddíl Ivy se nazval Opičkami, oddíl Honzy dostal název CML- centrální mozek lidstva, Vráťův oddíl vymyslel, že budou Trosečníci a Lenky děvčata se staly Tlam-ičkami. Vlajky se opravdu vydařily.

Po večeři jsme vyrazili do lesa, abychom se dostatečně zásobili dřívím na zahajovací táborák. Dřevo bylo nanošeno a táborový oheň mohl být slavnostně zapálen. Zpívalo se, hrálo….a když už byl čas, nahnali nás do pelechů a spát…

Oddíl Opičky (vedoucí Iva): Braná L., Braná Š., Kubáčová, Andrlíková, Brožková, Schmerlerová, Bednárková, Zemánková S., Zemánková K., Klasová, Mládková, Ješátková, Peterková.
Oddíl CML (vedoucí Honza): Průšová L., Malinová, Burešová, Kalousková, Vondra, Pilař, Machková.
Oddíl Tlam-ičky(vedoucí Lenka): Průšová K., Vařejčková, Čudovská, Vojtíšková, Sýkorová, Kudrnáčová, Čermáková, Kudrnová.
Oddíl Trosečníci (vedoucí Vráťa): Kulhánek T., Kulhánek P., Novotný, Malina, Kalousek, Kočí, Šnyta, Urválek, Málek.

Pondělí: 28.7.2008

Tento den byl ve znamení pravěku. Ranní rozcvička nám dodala energii na dnešní velmi namáhavý den. Po vydatné snídani se jednotlivé oddíly odebrali vyrobit si dobové oblečky. Všichni se s nadšením vrhli do práce. Opičky a Trosečníci nám svoje oblečky předvedli ještě před obědem. Čas byl ovšem neúprosný, a proto některé oddíly musely na svých oděvech pracovat i přes polední klid. CML si připravili pravěkou módní přehlídku zakončenou překvapením.Tlam-ičky do svého představení zapojily vlastnoručně vymyšlenou píseň. Nabrali jsme síly a vydali se na lov mamuta. Byl ovšem neúspěšný, protože všechny mamuti se před námi schovali do ústraní.

Opičky naštěstí zachránily pověst pravěkých žen a přichystaly svým mužům bobule a kořínky ve vlastnoručně vyrobených keramických nádobách.

Při nástupu bylo poprvé rozděleno každému z oddílů několik knoflíků za splnění dnešních úkolů. Slunko pomalu zapadalo, táborový oheň se rozhořel a podvečerním tichem se začaly rozléhat naše písně. Tuto noc jsme spali pod širákem, protože nám počasí přálo. Mladší táborníci si mohli vybrat mezi přenocováním ve velkém vojenském stanu nebo pohodlím hotelových postýlek

Úterý: 29.7.2008

Včera při nástupu nám náš stroj času „vyplivl“ novou dobu – ode dneška se budeme pohybovat v renesanci na dvoře císaře Rudolfa II.

Dnešní den začal o dost dříve (o celých 15minut), jelikož jsme na minulou rozcvičku přišli „s malým“ zpožděním. Úderem desáté nastoupil oddíl CML za „odměnu“do kuchyně pomáhat škrabat brambory, zatímco například oddíl Tlam-ičky si dělaly sádrové otisky rukou, Trosečníci vyráběli Golema z kamenů a stavěli hráze na potoce a Opičky si vyrobily celý císařský dvůr i s Golemem jako plošné loutky. Před obědem stihly dva mladší oddíly svést ještě velkou „námořní“ bitvu v našem krásném koupališti.

Po obědě nás na terase, kde se pravidelně koná nástup,čekalo překvapení. Celí nedočkaví jsme vyhlíželi, kdo nebo co se objeví zpoza rohu. Po chvilce se objevily tři postavy v dlouhých hábitech. Představily se nám jako Mgr. Kelly a jeho pomocníci. Za okamžik jsme zjistili, že to jsou naše kamarádky Lucka, Barča a Marcela Kasalické. Ukázaly nám jejich dovednosti, tedy zdobení triček, a dohodli jsme se, že i nám pomohou nějaká trička vyrobit. Po uvítání a ubytování našich kamarádek se pokračovalo v poledním klidu.

Ani dneska se sluníčko neflákalo, a tak jsme se odpoledne opět přemístili k vodě. Kluci stihli i fotbal a střílení z luku, Opičky si s chutí hrály ve svém opičím sídle a velké holky už začaly čarovat s Magistrem Kelly svá vlastní originální trička. Jsou tím tak zaujaté, že ani nevíme, jestli stihneme rozehrát velký táborový turnaj ve vybíjené. Tak ahoj, máme toho moc, tak zase zítra.

Máme vás rádi, naši milí doma, ale na stýskání vážně nemáme čas.

Středa 30.7.2008

Dnešní rozcvička byla zase s Vráťou a Lídou. Budeme vám to muset natočit na video, stojí za to vidět, jak vypadáme po ránu.

V době císaře Rudolfa II. se nám líbí, tak jsme tam ještě zůstali. Magistr Kelly je vážně kouzelník, každý už máme dvě trička a každé jinou technikou. Opičky si stihly u vyvazované batiky i zpívat, jsou to vůbec zpěvulky. I kluci lezli po terase jako mravenečci a vyráběli trička pro pravé muže. Kelly Marcela a jeho pravá ruka Lenka dnes dostaly hodně do těla, stály na nohou snad deset hodin, aby se dostalo na všechny.

Kromě alchymie jsme dnes stihli i koupání, fotbal, zpívání a lesní pexeso, „Trosečníci“ v lese dělali lanovou lávku přes potok a učili se uzle. Citát: „Já na uzle nejsem, já jsem na kulečník“.Rozehráli jsme turnaj ve vybíjené , v dnešních zápasech vyhráli Marečkové, Aničky a Dádinky, družstva se totiž jmenují podle svých kapitánů a hráči jsou od šesti do šestnácti. Když se setmělo, vydali jsme se hledat do lesa kámen mudrců. Všechny oddíly svůj kámen našly,však taky krásně svítily.Magistr Kelly z nich měl velkou radost, slíbil je předat císaři Rudolfovi a používat je jen pro věci spravedlivé.

Že se ani nedivíte, že řada menších táborníků usíná už u pohádky? Nemějte o ně strach, maminky, všichni jsme na ně hodní a moc se staráme o to, aby jejich třeba první tábor v životě byl hezký. A že někdy přijde stýskací chvilka, to je normální. Však my jim pomůžeme ji překonat a ověřit si, že už jsou velcí a samostatní. A to je moc příjemné a důležité. Uvidíte,jak rádi budou vzpomínat. Tak dobrou, zítra je taky den.

Čtvrtek 31.7.2008

Poslední červencový den byl pro nás i posledním dnem v době císaře Rudolfa. Magistr Kelly nás ještě naučil další svá kouzla – zdobení nehtů a vyrábění sádrových ozdůbek na zdi tanečního sálu na císařském dvoře. Stihli jsme si přitom také zasportovat. Nejzábavnější bylo přetahování lanem – víte, že Opičky v této disciplíně zvítězily nad Trosečníky? Je pravda, že jich je třináct a kluků jen devět, ale stejně to byl výkon.

Po obědě se s námi Magistr Kelly a jeho pomocníci rozloučili velkou módní přehlídkou. Nová trička dostali i všichni vedoucí, a moc krásná: s kytarou, notičkami a smajlíky, všechno v batice. Děkujeme, naše kamarádky Marcelo, Lucko a Barborko Kasalických, byly jste dokonalé.

Horko nás po obědě vytáhlo zase do vody, ale stihli jsme i pěší výlet do Zderaze. Prohlédli jsme si skalní obydlí, bylo to moc zajímavé.

Po večeři (toho rizota teda byly hromady!) jsme pokračovali v turnaji ve vybíjené. Bez ztráty bodu jsou už jenom Dádinky.

Na nástupu Terezka točila a mačkala knoflíky na stroji času tak důkladně, že nás zítra přenese do budoucnosti do roku 245O, to jsme teda zvědaví, jaké to bude.

Blíží se víkend a my vám, naši milí, posíláme jednu prosbu. Uvažte dobře, jestli je návštěva na táboře pro vaše dítě vhodná. Víme, že je vám po těch našich zlatíčkách smutno, ale zvlášť pro nejmladší děti může to, že se objevíte a zase zmizíte, znamenat velký stres. Už jsme v minulých letech zažili, že dosud velmi pohodové děvčátko návštěva rodičů tak rozhodila, že s nimi muselo odjet domů. Přejte vašemu dítěti, že si užívá hezké prázdniny s kamarády uprostřed nádherné přírody. My vás máme rádi, ale taky máme připravený program a nemůžeme se vám věnovat, jak bychom chtěli. Ani vy ani my nechceme, aby kluk nebo holčička byli smutní a trápili se. Popřemýšlejte, jestli by opravdu nebylo lepší ještě těch pár dní vydržet.

Pátek 1.8.2008

Jako obvykle jsme i dnešek zahájili rozcvičkou. Tentokrát nás Lída překvapivě šetřila, takže jsme se po chvilce mohli rozběhnout na snídani.

Dnes jsme se pomocí stroje času přenesli do budoucnosti. Píše se rok 2455. Prvním úkolem bylo vyrobení robotů. Tlamičky vyrobily pohyblivého robota, který byl ovládán pomocí dálkového ovladače. Mezi jeho schopnosti patřilo hlídání dětí, pouštění televize, uklízení a mnoho dalších potřebných služeb. Kačka obalená alobalem zvládla i tanec.Trosečníci vyrobili moc pěkného robopsa a to byl fakt úspěch, protože se ze začátku vůbec nemohli dohodnout, komu natírání štětcem ublíží nejmíň. CML stvořili ekorobota, který na svá záda nabaloval špínu. Marek byl jako robot stejně neodolatelný jako Káťa. Opičky vyrobily uklízecího robota Amálku, sen všech maminek nepořádných dětí – měla tři páry rukou, permanentní vysavač a radary na všechen nepořádek. Doplnily ji robotem Frantou, oblizovačem nádobí. Co říkáte, maminky a babičky, na takové vyhlídky do budoucnosti?

Hurá, přijela nám Zuzka s Honzou a maličkou Adélkou, hned jsme si zopakovali, jaké tance jsme s ní dřív tancovali, a Honzu využijeme večer – pravá „Open Air“ – diskotéka pod širým nebem, motivovaná budoucností´, bude pro něj to pravé.

Několik děvčat z Tlamiček s nadšením přivítalo možnost povozit si kočárek s miminkem. Zatím se mohly starat jen o naše nejmladší tábornice a pomáhat Ivě s jejich sprchováním, mytím vlásků, hledáním ztracených plaveček, hřebínků a tak.

CML je konečně komplet, Káťa Machková takřka přeskočila z letadla, které ji dopravilo z Řecka, do maminčina auta, aby mohla ke své „nejlepší partě“.

Před obědem jsme přes svářečské sklo sledovali částečné zatmění slunce. Ještě že jsme to neprošvihli, příští prý bude až v roce 2011.

Odpoledne jsme malovali na chodník, jak si představujeme rok 2455. Podívejte se na fotky, jsou opravdu zajímavé. Některé vize starších oddílů byly trošku ekologicky pochmurné, ale je vidět, že jim budoucnost naší planety není lhostejná.

Večer nám Zuzčin Honzík (DJ PEARS) připravil slibovanou diskotéku pod širým nebem. Všichni si to moc užili, s duněním reproduktorů, barevnými světly, hudbou v rytmu techna a trancu, ale i s večerníčkovskými hity, které zvedly ze židlí všechny naše děti i pozvané kamarády z vedlejšího tábora.

Zítra uděláme v čase velký skok – z budoucnosti se přesuneme do starého Egypta.

Užívejte si, jaký je doma klid, a nemějte o nás strach. Všichni jsme zdraví, chrapoty z horka a povykování ve vodě jsme vyřešili, Lisinčina ručička, na kterou si sedla na trávě, je jen lehce naražená.

Na fotkách uvidíte i holčičky (Terezku, Dominku,Sárku, Lindu, Štěpánku a Kiki) , které jsou úplně nejpořádnější. Předevčírem Liduška vyhlásila „Poslední varování“, tak se skoro všichni snažíme mít kolem sebe nepořádek jen přiměřený, ale na tyhle holčičky nemáme.

Sobota 2.8.2008

Chybička se vloudila, pátek, ač napsaný včas, nějak nedoputoval. Napravíme to, Táňo, taky tě máme rádi. Psal nám Magistr Kelly, že se mu po nás stýská a že kámen mudrců předal v pořádku, moc pozdravujeme do doby Rudolfa II. Klasovi, Rovenských, Ilonko, Eriko a další naši milí, děkujeme za pozdravy.

Tak a ke dnešku: jsme v Egyptě, je to tu fajn. Malujeme Kleopatry, vyrábíme obličejové masky ze sádrových obvazů, šperky pro královnu Kleopatru. Odpoledne mladší oddíly vyrazily do lesa pro materiál na stavbu vorů na řeku Nil, moc se povedly, ale největší úspěch měla Lenka se svou lodí pro sto otroků. Starší oddíly tančily se Zuzkou a hrály interaktivní a psychologické hry. Pokračuje turnaj ve vybíjené, s přehledem zatím vedou Dádinky bez ztráty bodu. Štěpka nasadila pro výhru svého týmu málem vlastní hlavu, ale ustála to statečně.

Dnes trošku pršelo, tak kluci nemohli na fotbal. Večer nás čeká velký táborák, přijeli kamarádi z Klíčku, tak si Zazpíváme. Premiéru bude mít táborová hymna, zítra vám pošleme slova i akordy.

Už utíkáme na nástup, tak čauky zítra.

Neděle 3.8.2008

Déšť, který nás včera večer vyhnal od táboráku, se naštěstí ráno umoudřil. Tady na Zderazi jsou rána kouzelná, to teda tvrdí naši poetičtí vedoucí, nám by připadala kouzelnější pod peřinkou. Ještě že nás ranní běh vždycky probere, byly by škoda prázdniny prospat.

Dnes jsme ještě ve starém Egyptě a „královnou jsme my“. Jen lov krokodýlů v řece Nilu jsme vyměnili za úžasnou návštěvu. Přijeli k nám potápěči, členové České speleologické společnosti. Když potápěč Tonda vypravoval a předváděl nám se svými kamarádi potápěčské nádobíčko, jen jsme zírali. A když navlékli našeho Vráťu do potápěčské kombinézy a nafoukli ho do podoby Ramba nebo Michellinka, byli jsme hrdí, že náš vedoucí patří do téhle party odvážných chlapů. Vůbec nejlepší bylo, když jsme se s ním potom mohli potopit v našem koupališti s pomocí brýlí a dýchacího přístroje a vyzkoušet si dýchání pod vodou. Tuhle návštěvu bychom nevyměnili za žádného egyptského Chlapíka.

Po obědě jsme vyrazili s karavanou velbloudů přes poušť do Údolí králů, přesně řečeno s celým táborem na Polanku. Narazili jsme na jedenu oázu Na Polance – tam se čepovala kotila – a na druhou Na rozcestí ve Zderazi, kde mají skvělou jogurtovou zmrzlinu. Zderazští hasiči nás pozvali na trénink požárního sportu, viděli jsme cvičení útoku a hlavně jsme si mohli hasičské dovednosti sami vyzkoušet. Péťa poté, co se mu pod proudem vody rozsvítilo vítězné světýlko, pronesl:“Dnes jsem měl dvě největší životní příležitosti – byl jsem potápěč a hasič.

Ani tohle všechno nestačilo naše kluky unavit, hned po návratu se vrhli na fotbal, vážně jsou nezničitelní. Ještě jsme si opekli buřtíky a hlavně tři bochníky chleba, ten nám chutná víc, a už jsem uháněli pod sprchu a do postýlek. Nejvíc se těšíme na četbu na pokračování ze života pravěkých lovců, kterou nám Víťa dohrává v pantomimě, to je hrozná legrace.

To jsme zvědaví, kam nás zítra stroj času přenese.

Pondělí 4.8.2008

Ráno nás stroj času poslal na Divoký Západ a prý hned na dva dny. Hned jsme si začali pozpěvovat Arizóna, Arizóna…..Trosečníci vyrazili po nástupu do lesa, kde je Vráťa zasvěcoval do zálesáckých moudrostí – orientace v terénu, určování světových stran, základy morseovky a šifrování. S největším nadšením si kluci začali budovat lesní chýši a divte se: před táborákem tak nějak dřevo najít nemohli, ale na bunkr, to byla rychlost! Tlamičky omalovávaly své sádrové škrabošky a malé Opičky s pomocí děvčat z CML si své masky začaly vyrábět. Byla to velká legrace, zvlášť když si masku celého obličeje nechali udělat i Lenka a Honza. Přežili, i když jsme je tou sádrou málem udusili.

Odpoledne Tlamičky vyrazily hledat Divoký Západ v Toulovcově kraji. Našly ho v prosečském kamenolomu , na fotkách se přesvědčíte, že to tam je jako podle Karla Maye. Dominik a Marek s Honzou opustili svůj oddíl, aby připravili dobrodružný výsadek na zítřejší den, tak se velké holky připojily ke dvěma mladším oddílům. V šipkované do Zderaze si hráli na cestu banditů a osadníků do Stettson City. Osadníci šli směnit své zlaté valouny, banditi na ně číhali a značili jim cestu a čtveřice přepadených a spoutaných tanečnic ze saloonu zoufale volala o pomoc. Nebojte, všechno dobře dopadlo, Opičky vysvobodily tanečnice, odolaly přepadení banditů a nakonec se všichni domluvili. O zlato se rozdělili rovným dílem a ve smyslu naší táborové hymny šli tam, kde je nejlíp. A jak se vyřádily naše chudinky tanečnice, když si zpívaly a tančily „Whisky, to je moje gusto“

Slíbili jsme vám tu naši hymnu, tak tady je. Můžete si ji zazpívat na melodii Jana Nedvěda Toronto.

„Do Zderaze jen kousíček a Chrudim ještě dál
A tábor plný písniček, jaký sis vždycky přál,
Když měsíc kraj ten ozáří a voda zašumí,
Malí i velcí z tábora si spolu rozumí.

Každý, kdo patří mezi nás, víš co je kamarád,
Každý, kdo musel odejít, tak vrátil by se rád,
I Toulovec by záviděl a trápil by se tím,
Vždyť lepší partu neviděl, jen u nás je dobře,
To já vím“

Je u nás dobře, naši milí doma, jsme zdraví a v pořádku. Jediný úraz utrpěly dveře od klučičího pokoje, když se o ně hrála přetahovaná. No jo, nějak se ty vznikající sympatie najevo dát musejí, to víte.

Úterý 5.8.2008

Dnes si vedoucí nařídili budíky už na čtyři hodiny ráno, protože dva starší oddíly čekal časně ranní výsadek do neznámé prérie. Lída nás vytáhla z postelí a dala nám zadání: sbalit batoh, kartáček na zuby, plavky, plyšáka, tužku a papír, pláštěnku a jedinou tatranku. Potom nám zavázala oči a Iva nás postupně odvezla do cizí osady – byla to teda vesnice Hluboká, ale my si ještě dnes přece hrajeme na divoký západ. Měli jsme si vyzkoušet, jak se zorientujeme v neznámém terénu, podle nápovědy (šifry, morseovka, azimut aj.), kterou nám zprostředkovávali průvodci Marek a Dominik, najít cestu zpátky do tábora. Oddíláci směli jen přihlížet, kdybychom se opravdu hodlali ztratit. Nakonec jsme došli všichni, i když poslední část cesty znamenala pře brodění našeho koupaliště s bágly nad hlavou. Užili jsme si spoustu legrace, ale hlavně jsme prožili nezapomenutelné chvíle při východu slunce, bez dechu jsme sledovali krásy ranního lesa i lesní zvěře a dravých ptáků. Věřte, stálo to za to. A psina při překonávání velké vody – to byl bonus navíc.

Opičky si dopoledne překrásně omalovaly svoje sádrové masky. Klukům se tak líbily, že se do výroby sádrových odlitků pustili taky. A aby se jim dobře pracovalo, poslouchali písničku Nelly Blay, na kterou starší holky nacvičovaly country tanec.

Odpoledne bylo ve znamení velkého kovbojského vaření. Honza, Vráťa, Dominik a Marek připravili zálesácká ohniště a všichni společně jsme se pustili do vaření. Uvařili jsme čtyři kotlíky bramboračky, kotlík kovbojských fazolí, vařenou kukuřici, pečené brambory, pečenou rybu, došlo i na topinky a pečená jablíčka. Snad nám kuchař v hotelu odpustil, že jsme si nechodili tolik přidávat jako jindy. To kovbojské menu bylo opravdu skvělé.

Večer jsem dohráli turnaj ve vybíjené. Za mimořádné sportovní výkony byli oceněni: Péťa Kulhánek, Víťa Kalousek, Světlanka Vařejčková a Kamilka Bednárková, Péťa si navíc vysloužil cenu Fair play za mimořádně rytířské chování ve sportu i v životě.

Středa 6.8.2008

Heč heč, dneska nám Liduška odpustila rozcvičku, tak jsme spali skoro do snídaně. Ale rychle nás probral stroj času, který nás zavedl do starého Řecka. My opravdu reagujeme na první našlápnutí – během dopoledne jsme zorganizovali táborovou olympiádu se vším všudy. S olympijskou vlajkou, olympijským ohněm, slibem závodníků, vedoucími ve starořeckých řízách, to byste nevěřili vlastním očím. Soutěžilo se v disciplínách: hod cédéčkem, hod na cíl, běh, běh pozadu, skok v pytli, přetahování lanem, lukostřelba, střelba ze vzduchovky, pavoučí síť, zhášení svíčky stříkačkou. Absolutními vítězi se stali: Lisa Schmerlerová, David Málek, Dominika Vojtíšková a Dominik Vondra, všichni ostatní byli stříbrní. A protože staří Řekové nepěstovali jen tělo, ale i ducha (chudáčky gymnasisty zkoušeli i ze znalosti kalokagathie), večer jsme se věnovali kultuře. Naše oblíbené karaoke vystřídala diskotéka, zpíváme i tančíme stejně dobře. Odešli jsme do postýlek, ale Tlamičky čekalo překvapení. CML pro ně připravil noční hru Lov světýlek. Liduška sice „povolila ztráty“, ale my jsme se vrátili všichni, rozřehtaní z toho, jak jsme se krásně báli a jak se Anička s Dominikem srazili tak, že to vypadalo jako zemětřesení. A opět jsme vyhráli všichni, tak to u nás chodí. I lízátkové a fidorkové medaile jsme dostali všichni.

Zítra nás čeká doba plná her, tak teď už vážně dobrou noc. Jo, dneska i dveře bez úrazů. A pan domovník ani nehuboval, když ty rozbité opravoval.

Čtvrtek 7.8.2008

Ten stroj času na nás je teda hodný, dnes nás zavedl do doby plné her. „Jupí“, řekli jsme si, hrajeme si rádi, ať nám je šest nebo padesát. I Centrální mozek lidstva pojal pomoc v kuchyni jako jednu velkou hru. Hráli jsme si s kvízy, vědomostními soutěžemi, papírovým divadlem, labyrinty, vystřihovánkami a skládankami. Stihli jsme i výpravu do Zderaze za dobrůtkami. Společné hry nás bavily hodně moc: zabíjeli jsme gumového býka, závodili jsme v přenášení vody na lžíci a ty další hry ani neumíme nazvat. Ale byla to velká legrace. A víte, co bylo úplně nejvíc super? Že vůbec nikoho nenapadlo zjišťovat, které družstvo vyhrálo, že se umíme bavit a dělat si legraci i ze sebe, že mezi sebou nesoupeříme, že jsme spolu hlavně rádi.

Večer dva starší oddíly připravily pro malé dobrodružnou cestu za vodníkem do lesa k rybníčku. Velcí nám pomáhali, abychom překonali strach, a na zpáteční cestě všichni tvrdili, že se nebáli ani maličko. Dokázali jsme si, jak jsme stateční, a budeme mít zase na co vzpomínat.

Pátek 8.8.2008

Dnes nás stroj času přenesl do Starých pověstí českých – prý putování praotce Čecha, a zatím prší, ani ten praotec by nevyšel. Tak jsme prožili příjemné lenošivé dopoledne v jídelně u filmu Kvaska, někdo i dospával propovídané přetahování večerky. Ale po poledním klidu to bylo přesně správné počasí pro hledání země zaslíbené. Pláštěnky jsme vytáhli jen na malou chvilku. Zemi zaslíbenou jsme našli v Proseči v Jednotě , nanuky tu mají jiné než u nás v hotelu.

Iva se rozhodla, že do nás tu kulturu nacpe i proti naší vůli, tak jsme šupajdili do Muzea dýmek. Ale víte, že nás to fakt bavilo, vždyť máme za humny opravdový unikát. A to, že existovali spisovatelé Teréza Nováková, Heinrich Mann a Thomas Mann, si třeba aspoň někdo z nás zapamatuje.

Po večeři stihly Klíčenky nahrát blahopřejnou písničku na dvě svatby, však vám ji taky pošleme.

Večerní táborák byl opět prozpívaný, ale Tlamičky pořád odbíhaly, připravovaly pro CML noční hru s hledáním pokladu. Vráťa prohlásil, že se báli obojí, ale vrátili se nám všichni bez nehody, nikdo v lese nezůstal. Tak dobrou noc, nějak se nám to krátí.

Sobota 9.8.2008

Od rána žijeme v 60.letech, v době hippies. Zpíváme, tančíme, malujeme si obličeje i těla. Taky bohužel začínáme balit, nastěhovali jsme si toho do Zderaze požehnaně. Odpoledne vypukla pravá táborová pouť – za nastřádané knoflíčky jsme si mohli nakupovat u pěti stánků. kde bylo „zboží“, až nám oči přecházely. Poděkování za to patří našim kamarádům (slovo sponzor se k nám nehodí) – Město Chrudim, Pardubický kraj, Český červený kříž, České dráhy, MŠ Sv.Čecha – ti nám pomohli, abychom si z tábora kromě zážitků přivezli i nějakou památku a aby si naši vedoucí mohli ještě víc vymýšlet, co zajímavého nám připravit.

Večer byl poslední nástup, hodně slavnostní. Všichni jsme dostali taštičky s dárky a byly rozdány zvláštní ceny: Fair play pro Péťu Kulhánka, Nejmladší táborník pro Honzíka Šnytu, Nejužitečnější a nejochotnější pomocník pro Dádu Kalouskovou a Dominika Vondru, Rozlučkové ceny pro „přestárlé“ – Aničku, Káťu, Lucku a Lucku, Dominika, Marka, Ilču a Dádu.

A pak už ke stroji času přistoupila Liduška a točila a mačkala tak dlouho, až nás vrátila do současnosti. Škoda, ještě se nám nechtělo. Ale slzičky nám rychle osušila pořádna Vráťova diskotéka a prodloužená večerka. Teda mezi námi, jestli se nám povede všechno nacpat do kufrů a tašek a pak do autobusu, bude to zázrak.

Neděle 10.8.2008

Zázraky se dějí, nakonec jsme všechno zabalili a odvezli do Chrudimi. Jen Lidušce zbyl koš věcí, ke kterým se nikdo nehlásil. Tak až vám bude něco chybět, přihlaste se ve školce. Tam jsou uložená i potvrzení o zdravotní způsobilosti, platí rok, kdyby je děti potřebovaly, vyzvedněte si je u Lidušky.

Tak hezký zbytek prázdnin, dávejte na sebe všichni pozor. S Klíčenkami ahoj v září a s ostatními snad i dřív než na příštím táboře.

Ještě vám sem napíšeme, čím se s vedoucími loučili ti naši „mazáci“. Věřte, že s tak báječnými dětmi je radost být, můžete na ně být pyšní. My teda jsme na ně pyšní moc a moc.

/b