Divoký západ 2009 – zpravodajství

Sobota 29.8.2009

Všechno jednou skončí, i těch našich kouzelných čtrnáct dní na Divokém západě má svůj konec. Dnes jsme tu poslední den a příroda jakoby to tušila, od rána prší, déšť bubnuje na střechy a nám se moc pěkně spí. Jen Honzík Stanislav klasicky přesvědčuje okolí, že je čas „vstávat a cvičit!“. Snídaně je už na stolech, než ji sníme, přestane pršet a my se pouštíme do balení věcí na cestu domů. U těch malých je to zvlášť zábavné- vytřídit ponožky, plavečky, ručníky a tak, snad se to podařilo. Co zbyde a nikdo to nechce, bude na maminky čekat ve školce v krabici. Šerif Liduška nám klade na srdce, v jakém pořádku máme zanechat své ranče. Medvíďata si to berou k srdci a zatímco Iva balí v pokojíku malých chlapečků, začnou s velkým úklidem. Mýt podlahu na verandě sprchovým gelem v kombinaci se zubní pastou a mlékem na opalování asi nebyl nejlepší nápad, i po pátém spláchnutí se pořád lepíme, ale nikdo se na ně nezlobí, když to mysleli tak dobře. Po obědě jdeme naposledy nakupovat do shopu U Ribany, návrat do reálných cen asi bude tvrdý, půl litru koly nebo malinovky za šest korun nikde jinde nepořídíme.

Bankéř Víťa vyplácí poslední honáky, vydělali si od šesti set až do tisíce dolarů a už se nemohou dočkat, až je utratí.

A teď vypuká velký jarmark, na který se všichni těšili. Honáci vzali stoly útokem, dolary jen lítaly, prodával každý, kdo měl ruce. Nashromáždili jsme opravdu hromady drobností, legrácek, plyšáků, všelijakých lákadel pro natěšené dětské oči. I ti velcí se nechali strhnout, zábavné byly slevy, smlouvání, výprodej zbytků zásob od Ribany – prostě zábava na půl odpoledne. Však uvidíte, co vám přivezou domů.

A už je tu poslední nástup, navzájem se obdarováváme – básničkami, pomalovanými tričky, srdíčky na krk, plyšáky, ale hlavně díky za všechno. Poděkování se dostalo všem, Lídě, Honzovi, Lence, Víťovi, Ivě, Jindře,Vráťovi, Kátě, Aničce, Kačence, Jakubovi, Dominikovi, Míše, Lence, Květákovi, Šárce, Míšovi a Martině, klukům od Jindry, kteří nám přijeli pomoct a taky nás v noci „přepadnout“. Největší díky ale patří našim fantastickým dětem, bylo nám s nimi moc dobře. Každá únava se zmenšuje při pohledu do šťastných tváří a tvářiček. Děkujeme i vám, naši milí doma, že jste nám věřili a že s vámi je skvělá spolupráce. Poděkování patří i těm, kdo nám pomohli – Městu Chrudim, Pardubickému kraji, Českému červenému kříži, Peckovu pekařství, rodičům, kteří poctivě zásobovali oddílové cukrárny sladkostmi, Mateřské škole Sv.Čecha a především občanskému sdružení PŘÁTELÉ Chrudim, které náš tábor pořádalo, především předsedkyni Veronice Ješátkové.

Až si zítra ty své poklady vyzvednete, nechte si vyprávět, jaký náš Camp on Whitener byl. My máme radost z odpovědí v anketě, reakce dětí i vás, jejich blízkých, nám dává sílu a chuť do další práce s našimi společnými dětmi.

On-line zpravodajství končí, přeju poslední dobrou noc a zítra na shledanou.

Pátek 28.8.2009

Den dlouhých výletů. V kuchyni se balí velké svačiny, lahve se plní šťávou, vyrážíme do prérie. Medvíďata putují směrem Hořelec, po cestě sehrají dvě pohádkové hry, naučí se písničku do pochodu, vykoupou si nožičky na mělčině v řece, kde se krásně staví s mokrého písu, a zakotví nakonec v pensionu Čtyřlístek na hranolkách a houpačkách. Orlové a Bizoni vyrážejí na Oheb, Růžičky se Sluníčky na Ústupky a Podkůvky po cestě přehodnotí plán dojít na Lichnici, je moc horko a ve vodě je líp, takže se z poloviny cesty vracejí zpět. V táboře je čeká výborná slepičí polévka a pravé kovbojské fazole s klobásou a vepřovým a hlavně očekávaná diskotéka, tentokrát v rytmu salsy. Medvíďata přispějí záplavou bublinek z bublifuků, Vráťova kamarádka Alice učí holky i kluky základním krokům salsy (a my tiše žasneme, protože jsme nečekali, jak umí Vráťa tancovat). Na diskotéce je jako vždycky veselo, malí i velcí tančí jako o život. Dva nejmladší oddíly zažijí ještě jedno překvapení – jdou plnit zkoušku odvahy na světýlkové cestě k řece s vodníkem. Medvíďata byla hodně statečná. Ruce dospělých, kteří s nimi šli, sice mačkali ze všech sil, ale byli hrdinové. Přemeček dokonce kuchaře Míšu nabádal: „Nebuď srab, to jsi chlap?“ Chudák vodník Lída, žádnou dušičku neulovil, nikoho jsme nedali.

Večer dopisujeme poslední splněné zkoušky, i Medvíďata splnila zacházení s nářadím, když svými nožíky oškrabala kůru z větviček. Zítra bankéř naposledy bude vyplácet, odpoledne už bude velký jarmark, kde vydělané dolárky utratíme.

Blíží se půlnoc, Orlové jsou na hlídce, z chatek se ještě ozývá šepot – zážitky z diskotéky se musejí probrat pořádně. Určitě si vzpomínáte na své první táborové lásky, taky jste to zažili, rozdíl je jediný, psávala se psaníčka, teď se vyťukávají SMS. Ti malí už dávno spí, třeba se jim zdá o jejich hrdinství. Ačkoliv, když dnes Kačenka velmi pozorně sledovala výuku salsy a byla ze všech stran chválená, jak jí to jde, prohlásila „ať se Honza Šnyta kouká, aby věděl, co ho čeká, až vyrostu“. Rostou nám všichni a hrozně rychle. Věřím, že prázdniny v Campu on Whitener budou patřit k jejich nejkrásnějším vzpomínkám, až vyrostou úplně.

Čtvrtek 27.8.2009

Dobré ráno, rančeři, vyskočte z postýlek, dnů na Campu valem ubývá, ať si ještě hodně užijete. Vy doma na fotkách určitě vidíte, jak je tu krásně, jsme tady v našem údolíčku sami, nic a nikdo nás neruší, počasí nám dopřálo asi nejpříjemnější dva týdny letošního divného léta, co bychom mohli chtít víc.

Ačkoliv mohli – ráno při nástupu nám Liduška a Honza připomněli, co jsme slibovali u prvního ohně, kromě jiného i pořádek kolem sebe. Tak jsme se všichni vrhli společně na úklid tábora, i Medvíďata vyrazila do klubovny sbírat papírky od bonbonů. Včera nám Karolínka Hochmanová poslala moc krásný dopis a velikánský pytel bonbonků, které barví jazyk (děkujeme, Kájo), všechny jsme je spásly a nějak nám to s těmi papírky nevyšlo. Odpadky tady musíme uklízet zvlášť pečlivě, vos se urodilo hrozně moc a číhají na sladké zbytky. Dokonce si hned podávají zprávu, že se v Shopu u Ribany čepuje ta vynikající malinovka, která je láká ještě víc než cola a oranžáda.

Tak máme uklizeno, můžeme se vydat do lesa, kde nám velcí kluci připravili lanovou dráhu. Musíme přece splnit další honáckou zkoušku. Copak lanové překážky, ty nám jdou, horší to bylo s plazením. Zálesák Jakub, zvaný Johny , Bartuch nebo Uzlík, nevěřil vlastním očím, že se některým rančerům na bříško do jehličí vůbec nechtělo.“Co vás v tom tělocviku učí?“ hořekoval, ale nakonec i to plazení splnili všichni, i když ti malí spíš po čtyřech.

Do oběda jsme se rozběhli po oddílech – rančích. Růžičky batikují trička, Bizoni vyrábějí lapače snů, Medvědi dárky pro maminky z dřevěných „placiček“ a korálků, Orlové obstarali obrovskou hromadu dřeva, máme prostě pořád co dělat.

Na oběd k nám dorazil starý McDonald a nabídl nám čerstvé hamburgery i hranolky s kečupem (uvařené samozřejmě v naší jídelně), to to do nás padalo. A ta Honzova výborná gulášovka zrovna tak, nějak se nám honáci rozjedli.

U Ribany dnes byla fronta, sladkosti z domova dávno došly. Podle Lenky, která se spolu s Dominikou ujala každodenního prodávání, šly nejvíc na odbyt nanuky a malinovka. Tyčinky Flint za 4 Kč, vítěz hitparády sladkostí, už se vyprodaly.

Odpoledne jsme věnovali přípravě večerního programu a koupání, Lída s Ivou jely navštívit Martinu do nemocnice, už jí je aspoň trošku líp.

Večer se bankéř zapotil, všichni honáci už pobírají vysokou mzdu, prodali narýžované zlato, dostávají zvláštní prémie, které jim může navrhnout každý z týmu vedoucích. Dan Vondra třeba za to, jak pomáhá Medvíďatům, když si nevědí s něčím rady. Občas padne i nějaká pokuta, když si nějaký honák nechce dát říct, ale těch odměn je mnohem víc. Dokonce i bodování pořádku na pokojích má víc sluníček než prasátek a za sluníčka jsou taky prémie.

Honácké zkoušky se už pomalu plní, jen mlčení zatím zvládla pouze Lízinka. Medvíďatům se podařilo splnit i morseovku, uměla by si zatelegrafovat o pomoc SOS.

Večer proběhl zábavný večer, moderovaný oblíbenou dvojicí Květák – Johny, tentokrát na téma: Oddíl baví tábor. Medvíďata zaujala hudbou a zpěvem, předvedla i své sólistky Káju a Káťu, které hrály na housličky a flétny. Zpívala i Sluníčka a Růžičky, ty si navíc připravily legrační soutěž, jejíž podstatou bylo šklebení. Orli přišli s testem znalostí o táboře a Bizoni zazářili hrou na židličky. Vrcholem večera bylo kromě pěvecké exhibice moderátorské dvojice vystoupení Podkůvek. Úžasný kankán podle Limonádového Joe zvedl ze židlí všechny diváky. Dívky byly přenádherné, muži náležitě drsní, kostýmy dokonalé (však je Jindra po nocích šila víc než týden). Všichni účinkující dostali lízátko (Machkovi, vy nás rozmazlujete, minule to byly nanuky pro všechny) a honem spát. Jen Sluníčka hlídají tábor, hezké sny, rančeři.

Středa 26.82009

Máme tu další krásné ráno, trpaslíčci z Medvědího ranče už jsou tak samostatní, že se sami oblékají už před budíčkem, maminky tomu určitě nebudou věřit. Dnes nás nebudila trubka, protože Marek s ostatními Podkůvkami bivakoval v lese u zlatonosné řeky. Měli vážně štěstí, noc, ač srpnová, byla teplá a plná hvězd.

Jindra dnes rozcvičku obohatila o překážkovou dráhu, která rozhýbala i poslední ospalce, překvapivě ji zvládli i dva nejmladší rančeři Přemek a Honzík – jen to švihadlo přeskakovali složené na zemi.

Dopoledne jsme si povídali a četli o divokém západě (ještěže Lenka v knihovně vybrala ty správné knížky). I Medvíďata Petruška Nela, Karolínka a Kačka už zvládnou malé dětské laso. Moc jsme tleskali Dominice, která laso ovládá s velkým půvabem, a Jakubovi s Květákem, kteří nám používání biče a lasa předvedli barvitě a bezvadně. Nepřestáváme se radovat, že jsme se potkali s mladými lidmi, kteří nelitují svého volného času, když mohou udělat něco hezkého pro své malé kamarády. Řekla bych, že v dnešní době je to skoro zázrak, a nám se stal. Představte si, že parta mladých lidí přijede na tábor bavit děti a místo aby vyrazili na diskotéku, obléknou se třeba za vodníka…Ale o vodníkovi až později. Odpoledne nás u Sečské přehrady čekal jiný vodník – vodní záchranář Vráťa, díky kterému se děti mezi koupáním povozily na lodičkách až na ostrůvek a ještě, jak říkal Honzík, pádrovaly. Lenka to popsala jako vylodění v Normandii. Den byl horký a koupání moc příjemné, však v nás po návratu večeře mizela závratnou rychlostí. Skoro jako ta dobrota v poledne – to jsme si pochutnávali na masové směsi.

Holčičí oddíly vařily na ohni samé dobrůtky a ještě stihly tvořit výtvarné zázraky s Jindrou a Káťou.

Po večeři a nástupu, na kterém se jako obvykle dražily poztrácené věci a hodnotil pořádek v chatkách, nás čekalo něco hodně zajímavého: Táborové cow show . Naše oblíbené karaoke. Díky moderátorům Květákovi a Johnymu bylo ještě zajímavější než obvykle. Svou návštěvou nás poctil velký náčelník se svými bojovníky, aby se podívali, jak se baví bledé tváře. Bavily se skvěle, i ti nejmenší si zazpívali – klučičí sbor zazpíval Kočka leze dírou a holčičí exceloval s písní Není nutno. Pak už se v rychlém sledu střídaly vynikající pěvecké výkony, věřte, že jsme se neubránili dojetí, když to naše Klíčenky rozbalily. Slyšet Johanku, Štěpánku a Dominku zpívat Nezacházej slunce nebo naše nejstarší titulní píseň z Titaniku…..

Před spaním ještě měli Orlové dokázat svou statečnost. Podařilo se, od vodníka se vrátili komplet, beze ztrát, i když k němu museli dojít potmě..

Mimochodem, když jsme u těch ztrát, bohužel nás je míň o kuchařku Martinu, kterou zradila páteř a skončila v nemocnici, a Medvídě Petruška, která měla teplotu a bolení v krčku. Slíbila ale, že se vrátí, jako se vrátili kromě Kačky také Tomáš Knejp a Dan Vondra. Prostě Katčin slogan platí!

Všude dobře, na táboře nejlíp.

Úterý 25.8.2009

Začal nám další krásný letní den, skoro moc horký, ještě že máme hřiště u řeky ve stínu. Mohli jsme celé dopoledne hrát hry s míčem i bez míče, největší úspěch měla Zombie a Hutututu. Hráli spolu malí i velcí dohromady, pětiletí i patnáctiletí, vedoucí i praktikanti, to je tak trochu naše specialita, že nás baví být pohromadě.

Po čočce s párkem jsme rádi zalezli do chládku verandiček nebo do postýlek dospat noční dobrodružství. Těm malým jsme o něm samozřejmě nevyprávěli, jsme rádi, že se nikdo z nich nebojí.

Odpoledne jsme věnovali mnoha činnostem, v Orlím ranči se sbíralo dřevo na oheň, Bizoni rýžovali zlato, Sluníčka a Růžičky se výtvarně vyžívaly s Jindrou a Káťou, Medvíďata si opakovala lasování, chůzi na chůdách a jako první vyzkoušela výrobu lžiček s hmotou Fimo. Taky jsou to oni, kdo pořád hledají lžíce (Nikolka slzela, že nemůže najít tu svou hliněnou a zahnutou), a tak si mohli vyrobit svou vlastní originálně zdobenou lžičku. Moc nás to bavilo, ale Honzíka, Přemka a Johníka přece jen víc láká hrát si s armádou plastových kovbojů a Indiánů, dnes to byla přímo bitva u Little Big Hornu. U toho si jako skoro u všeho zpíváme Zátoku, která se neočekávaně stala u Medvíďat nejoblíbenější.

Po večeři Káťa a Iva připravily velkou hromadu popcornu, Vráťa promítání, letní kino pro velký úspěch podruhé. Bizoni ještě předtím stihli uvařit na ohni v táboře kovbojský špíz a pečené brambory (vynikající – dali mi ochutnat) a rančeři od Podkovy se na dnešní noc přestěhovali kousek od tábora do lesa, kde se učili stavět provizorní přístřešky (dnes v nich přespí), pekli si placky na kameni a připravovali se na ranní rýžování zlata ve zlatonosné řece. Tak ať pod širákem nebo v postýlkách – hezkou táborovou noc. Nějak nám to moc utíká.

Pondělí 24.8.2009

Tak tady máme další pondělí, sluníčko svítí od rána, chudáka Marka služba zase vytáhla z postele prvního, aby nás mohl budit svou trubkou. Rozcvička má nový hit – Frajer Joe.

Po snídani se na pracovním nástupu dozvíme, co nás čeká dopoledne – lesní bludiště a lov medvěda. Se zavázanýma očima procházíme podle nataženého lana mezi stromy a na čas k tomu – medailová místa v každém ranči jsou oceněna prémiemi. Lov na medvěda je taky zábavný – po pěti až dvaceti otáčkách kolem sloupku musíme trefit medvěda, teda kelímek. Největší ovace sklízejí lovci, kteří nejvíc ztratili rovnováhu. Jindra s Káťou v simultánním útoku na medvěda měly potlesk na otevřené scéně, je báječné, když si naši dospěláci umějí hrát s námi.

Pořádně nám vyhládlo, divoký kanec ve smetaně (u vás byste to jídlo pojmenovali vepřová plec na smetaně s knedlíkem) v nás mizel závratnou rychlostí, však z nás v kuchyni mají radost, že si tolik přidáváme.

Odpoledne nás čeká putování do Seče. Medvíďata organizují „výpravu za zmrzlinou“, ranče starších honáků dostávají itinerář s otázkami, na které mají najít odpověď. Nejfikanější byli obyvatelé ranče U ztracené podkovy: našli Informační centrum a měli všechny odpovědi pohromadě na místě. Chudinky sluníčka měly trochu problém s cenou piva – pořád hledaly nápis pivo a nacházely jen Radegast a tak, ale nakonec si taky poradily. Medvíďata našla zmrzlinu tak rychle, že jim zbyl čas i na výstavu obrazů a keramiky. Ivino okřídlené rčení „Já do nich tu kulturu nacpu i proti jejich vůli“ se opět potvrdilo.

Večer jsme si dopřáli veřejnou prezentaci našich webových stránek, vždyť vlastně ani nevíme, na co se doma koukáte.

O hezkou chvíli se nám postarala Kačka Švadlenková, která se v neděli s námi rozloučila a v pondělí se vrátila se slovy: Všude dobře, na táboře nejlíp. Měli jsme velkou radost z téhle šikovné rančerky od Medvědů.

Zatímco píšu o příjemném táborovém dni, vypuká velká noční hra. Hlídkující „podkůvky“ si všimly podezřelých zvuků a pohybu, Dominik se na kousek vzdálil a najednou byl přepaden maskovanými lupiči a odvlečen do lesa. Hlídka vzbudila šerifa Lidušku a Honzu, ti povolali čtyři nejstarší oddíly k záchranné akci. Skupina s baterkami prohledávala les a poutala na sebe pozornost, dvě skupiny bez světel obkličují bandity. Jednoho chytili a uvázali u ohně, kde Iva s Kubou Urválkem střežili spánek těch malých. Jakub prokázal velkou statečnost, když se lupič osvobodil z pout a prchal. Všechno dobře dopadlo, Dominik byl zachráněn a zločinci dopadeni. Dominik je skvělý herec, vážně jsme se lekli, jestli není zraněný. Banditi se odmaskovali a byli představeni záchranným četám – jsou to Jindřini kamarádi z havlíčkobrodského Červeného kříže. Bylo to báječné dobrodružství, budeme mít na co vzpomínat. A hlavně jsme přesvědčili, že když je kamarád v nebezpečí, všichni zapomeneme na strach ze tmy a jdeme se o něj bít. Máme skvělé děti, přátelé.

A teď vážně dobrou noc, snad už nám do rána nikoho neunesou.

Neděle 23.8.2009

Svátečně posunutý budíček bez rozcvičky si vychutnali takřka všichni. Jen dvě malá Medvíďata si přivstala, aby k smrti vyděsila Ivu, když jí vtrhla k posteli nahlásit, že se Přemeček ztratil, ačkoliv ten za asistence hlídky právě zasedal na záchodě. Opravdu nedělní probuzeníčko. Ale obloha už je zase modrá, sluníčko hřeje, máme před sebou další pěkný táborový den.

Hned po snídani máme návštěvu – přijeli kynologové z Hlinska se šesti psy různých ras, jeden hezčí než druhý. Připravili si moc zajímavý program. Ředitel psů“ (jak ho nazval Honzík) vyprávěl o soužití člověka a psa, vysvětlil, jak a proč se psíci cvičí a ukázal, co všechno dovedou. Zodpověděl každou všetečnou otázku, popsal jednotlivé rasy a hlavně nám umožnil si pejsky hladit, zkusit je přivolávat a dokonce si vyzkoušet i „zadržení pachatele“. Návštěvě z Hlinska jsme zazpívali i zacvičili – tematicky – Čivavu. Na fotkách uvidíte galerii všech pejsků, byli nádherní.

Do oběda jsme ještě měli čas na stavění domečků v lese, na vyřazovací soutěž ve skoku přes švihadlo, na přehazovanou, v každém ranči se něco dělo, jen Veverky chudinky už balily. Jedou domů už dnes a nás to mrzí, budou nám ty štěbetalky i Míša chybět.

Shop U Ribany dnes otevřel už po obědě. Sice jsme se nacpali řízků s bramborovou kaší a okurkovým kompotem ažaž (Bizoni se divili, že ve škole jim nikdy řízky nepřidávají a tady kolik chtějí), ale na dobrůtky a limonádu ještě místečko zbylo.

Pak už začala přijíždět auta s návštěvami, dnes tady tedy budeme mít rušno! Rodiče si přijeli pro „týdenní“ děti nebo jen tak na návštěvu. Nebyla to pro naše pěti až sedmiletá Medvíďata lehká situace, ale zvládli ji bez ztráty kytičky a jediné slzičky. Moc moc děkujeme rodičům malých dětí, kteří nepodlehli svému stesku a touze opusinkovat svůj poklad a nepřijeli za námi. Svým dětem tím hodně usnadnili jejich cestu za samostatností. Měli jsme z nich velkou radost, však taky dostali mimořádnou prémii k platu honáka za statečnost.

Před večeří odjelo poslední auto, tak jsme si zapálili ohníčky, opekli buřtíky, poseděli a pokoukali do ohně. Máme týden za sebou, ale ještě jeden dlouhý týden nás ještě čeká.

Sobota 22.8.2009

Copak se to děje? Marek troubí budíček, službu konající oddíl Medvíďat svolává na rozcvičku, diváci z kuchyně se shromažďují, aby shlédli, jak pokročila aerobiková sestava, čistíme si zoubky, všechno jako jindy, ale co to sluníčko a modrá obloha, kdepak jsou, co to má znamenat? Déšť jsme si nedomluvili! Ale rančery z našeho Campu přece nic nerozhodí. Vytáhneme pláštěnky a holínky a hele, přestalo pršet. Honem běžíme dohánět další honáckou disciplínu. Správný kovboj si přece musí vědět rady, když se přihodí nějaký úraz. Jindra, zvaná Pindruše, vedoucí Růžiček a taky trochu sestřička na chirurgické pohotovosti, je tou pravou osobou, která nám základy první pomoci může vysvětlit. Moc nás to baví, je u toho i legrace, a zase jsme o něco chytřejší. Provázanost Klíčenek, občanského sdružení PŘÁTELÉ, které náš tábor pořádá, a Českého červeného kříže je nejen dlouholetá, ale hlavně moc užitečná. Iva, Honza, Anička, Káťa, Majda, druhá Káťa, Lenka a Terezka si odskočili do Chrudimi zazpívat na zlaté svatbě manželůRýdlových, ale byli zpátky cobydup. Kuře od oběda jsme jim nechali, nesnědli jsme jim ho, i když bylo moc dobré (salát teda nezbyl).

Odpoledne prší a prší, tak jsme rančerům nabídli pohyblivé obrázky – Jak utopit doktora Mráčka. Malí přišli jako jeden muž, ti větší měli plno starostí s plánovanou diskotékou. Papírovou růžičku nebo motýlka ale nakonec vyrobili všichni, byla to přece vstupenka na první táborovou diskotéku. Přijel nám hrát profesionální DJ Honza Trunec, který spolu s Vráťou, Zuzkou a Jirkou Slavíkem připravili diskotéku opravdu na úrovni. Honza Trunec to prostě umí….Děti byly nadšené, holčičky překrásné, kluci odvážní (vyzvali na ploužák i dámu svého srdce). Každý oddíl si připravil program pro ostatní.Všechny byly bezva, ale bezkonkurenční byly břišní tanečnice Marek a Dominik. To se nedá vyprávět, to se musí vidět.

Diskotéka nás udolala, dnes budeme spát, jen co položíme hlavu na polštář . Vy se také hezky vyspěte a vydržte to bez těch vašich drahoušků, půjčte nám je prosím na pár dní, my je máme taky moc rádi.

Pátek 21.8.2009

To bylo dnes ráno divné, budíček z reproduktoru, kde máme Marka a jeho trubku? Nejstarší oddíl vstával mnohem dřív než my, čekal je velký orienťák. Museli znát šifry, aby vůbec věděli, kudy jít, plnili řadu úkolů, aby si ověřili, co už znají a co se naučili, ušli aspoň deset kilometrů a ověřili si, jak už jsou dobří. Jsou to prostě už mazáci.

Všichni ostatní si vyrazili do lesa k potoku vytyčovat své klajmy“, místa, kde budou rýžovat zlato. Vyrobili si značky, aby to každý poznal. Medvíďata a Veverky si už rýžování zlata vyzkoušeli. Kdybyste mohli vidět to zaujetí a nadšení nad každým zlatým kamínkem. Honza s Míšou a Káťou kvůli těm rozzářeným očím ani necítili, jak jim mrznou v tom studeném zlatonosném potoku nohy. Narýžovali tolik zlata, že když je bankéř večer zvážil, dal každému 130 dolarů.

Odpoledne si pro nás Lucka, Dáda a Tomáš připravili zábavný orienťák s úkoly, šli jsme vlstně vysvobodit unesenou ženu našeho přítele Rozzuřeného býka, kterou unesli zlí bandité. Bylo to napínavé. Některé úkoly nás čekaly ve stráni, jiné v lahvi v potoce, ale jejich řešení nebylo problém. Horší bylo udržet děti, aby se nehnaly dopředu příliš rychle a zbrkle, však jsme také málem spletli cestu. Ještě že nám poradil hodný kovboj Dominik.

Večer jsem se tak těšili na táborák, pozvali jsme naše indiánské přátele, i tu zachráněnou ženu. Ale stačili jsme si jen opéct liberáky a bouřka nás zahnala do chatiček a do postýlek. Ale to nevadí, vynahradíme si to příště. Jen škoda, že několik kamarádů už musí v neděli odjet, přijdou o hromadu legrace a nám se po nich bude stýskat.

Teď už všichni spí, jen Vráťa, který má hlídací službu, obchází táborem s čelovkou na hlavě a dává na nás pozor. Bude nad námi bdít až do rána, až nás zase vzbudí Markův budíček. Buďte klidní, naši milí doma, jsme všichni v pořádku a až se za pár dní sejdeme, budeme mít co vyprávět.

Čtvrtek 20.8.2009

Dnes ráno nás Veverky převezly, o chvilku si přivstaly a nastoupily na rozcvičku jako jeden muž – tedy jedna žena – jako první. Asi tušily, že se na ně paní kuchařky chodí dívat, jak jsou společně s medvíďaty kouzelní. Po výborné snídani jsme se věnovali celotáborové hře na „těžký život honáka“. Přenášeli jsme mléko v nádobě prostřílené od banditů, zhášeli jsme světla u místního hrobníka, prolézali jsme štolami ve zlatých dolech. Bylo z toho plno smíchu, fandění, škádlení a nakonec kolektivní mokrý útok na našeho nepostradatelného Dominika a Jirku Květáka. Honáci na našich rančích si vážně užívají. Pak jsme se před horkem ukryli do lesa, na louku u řeky, na verandičky našich domečků, procvičili jsme lasování, šifry, morseovku nebo jsme si jen tak hráli se souborem plastových kovbojů a Indiánů.

K obědu jsme měli polévku proti upírům a maňa maňa piraňa, vy byste asi všedně řekli zapečený pangasius se sýrem. Polední klid jsme trošku zkrátili, shop U Ribany se otevřel pro mlsálky už v jednu, sklad se rychle prázdní, zítra musíme Lenku znovu vyslat do Makra, aby doplnila zásoby pro naše nakupoválky. Láká je to, však s takovými cenami se jinde nepotkají.

Sbalili jsme do batůžků plavky, ručníky a svačinku a vyrazili do Seče na hráz. Pan „pohrázný“, jak ho přejmenovala Andulka, nám ukázal místa, kam se jen tak někdo nedostane. Cesta uvnitř hráze, vápníkové krápníčky a hukot vypouštěné vody, to byly zážitky. Na přehradě jsme si užili koupání, opalování i vodní trampolíny s naším vodníkem Vráťou. Vrátili jsme se akorát na večeřia kostkované brambory v omáčce Sama Howkinse nám nestačili přidávat. Po večeři si Medvíďata a Veverky sami hráli na kuchaře. S pomocí Honzy a Dana¨Vondry si upekli pravý kovbojský chleba na ohni. Hadi z těsta nám moc chutnali a navíc nám kuchař Michal potvrdil splnění dalšího úkolu v naší kovbojské rekvalifikaci.

Ještě přijel dostavník ze Seče a přivezl hromadu pošty, jste hodní, píšete jako o závod. To víte, děti potřebují vědět, že na ně doma myslí. Ale jsou to malí nevdečníčci – včera dostal Přemeček tři pohledy, přijal to blahosklonně, a dnes se rozplakal, že nic nedostal. Slzičky ho ovšem hned přešly, když nás šerif pozval do letního kina. Promítli nám moc hezký kreslený film a představte si, podával se i popcorn.

Tak máme za sebou další báječný den, zítra nás čeká rušný den, zakončený táborákem.Tak ahojky, máme vás rádi.

Středa 19.8.2009

Dnes byl den pro Divoký západ trošku netypický – Den s ABC. Připojili jsme se k propagační akci časopisu ABC, který nám kromě balíku výtisků poslal plno hezkých cen a odměn, které se nám určitě budou hodit na závěrečném jarmarku.
Dopoledne jsme vyzdobili náš Camp ve smyslu akce Den s ABC, ale nemyslete si, všechno jsme využili pro plnění úkolů honáka. Starší ranče obstaraly přírodní novinové stojany, ti mladší je vyzdobili a ti nejmladší se naučili plést copánek, na který jsme časopisy zavěsili.
Vráťa odjel, aby zařídil umístění fotografií na naše stránky, určitě vás potěšilo vidět, jak si vaše děti tábor užívají. Jsou všichni zdraví, občasná štípnutí vosy řeší s přehledem připravenou cibulí nebo fenistilem. Ti nejmenší rančeři jsou moc šikovní, den ode dne samostatnější, myslím, že byste koukali. To víte, že Míša s Lenkou a Iva s Káťou je důkladně opečovávají, všechny úkoly přizpůsobují jejich věku, ale jsou to zcela rovnoprávní táborníci, kteří všechno berou nesmírně vážně. Jedna z mnoha hezkých historek – Kačka Švadlenková vypravuje Ivě: „Tak jsem řekla šerifovi, že mi rodiče dovolili tady zůstat i druhý týden a ta ti měla takovou radost, že mě vzala do náruče.“Veverky a Medvíďata jsou prostě miláčkové celého tábora. Však taky dnes dostali mimořádnou odměnu padesát dolarů za vzorné chování. Skákali radostí a bankéř si rval vlasy, že ho zruinují.

Službu dnes měli Lenčini Bizoni a byli skvělí. Mamky,věřte nebo ne, chlapci i vytírali jídelnu! Víte, pořád se přesvědčujeme, jak jsou ty naše děti báječné. Orlové dnes místo Vráti měli za předáka Jirku, zvaného Květák, a nevěřili byste, jak spokojeně hlásili, že jim dává do těla. Zdenda a David byli u vytržení ze hry Hututu a tak nějak jim nevadilo, že se pořádně zapotili a nebyl u toho počítač.

Zase bylo horko, tak jsme využili naše říční koupališťátko, kde si užijeme plno legrace. Zítra má být ještě větší teplo, tak půjdeme na přehradu. Vráťa nám domluvil protekční prohlídku hráze zevnitř.

Po svačině (koláče od Pecků nemají konkurenci) jsme pokračovali v plnění úkolů. Medvíďata si namalovala vlastní mapu tábora. Dnešní trošku odpočinkový den zakončilo po nástupu a vyplacení mezd porážení bizonů- tedy propichování nafouknutých rukavic se zavázanýma očima. Byla to
velká legrace, Péťa Slavíková konstatovala, že je z fandění úplně ochraptělá.

A dnes do postýlek ještě před večerkou, velcí si ještě v klubovně zacvičí, malí do sprchy a spinkat.Zítra nás čeká další zajímavý den v našem Campu on Whitener, přejte nám to, jak je nám tu dobře. To víte, že si děti vzpomenou, u těch malých se občas i nakrabatí bradička, ale ten úžasný pocit, že jsme chvilkovou slabost překonali….Vaše děti prožijí krásné chvíle mezi kamarády a vy na ně budete pyšní, jak se osamostatňují a otužují. My všichni děláme všechno pro to, aby vaše děti vzpomínaly na naše společné tábory ještě po letech tak, jako mnozí z nás. Kdybyste viděli, jakou radost má tým kuchaře Michala ( jinak náčelníka Indiánů), když mu děti děkují, jak jim chutnalo.

Jsme moc vděční našim kamarádům, kteří se v době své dovolené s takovou radostí a úsilím věnují našim společným dětem. Dnes nás navštívili novináři z Chrudimského deníku( zkuste si najít reportáž, fotky a video na stránkách Deníku nebo na http://kodlcr.rajce.idnes.cz/) a taky si pochvalovali, jaká báječná nálada tady u nás panuje.

Naši milí doma, užijte si dny bez dětí, moc si nestýskejte, budete je mít za pár dnů doma, plné nových dojmů a zkušeností.

Úterý 18.8.2009

Celý dnešek byl ve znamení očekávané návštěvy domorodých Indiánů, Nejsem si úplně jistá, jestli se honáci živili vánočkou a kakaem, ale nám to dodalo plno energie do nového dne. |Skoro tolik, jako velmi netradiční rozcvička s hudbou v režii Jindry, Káti, Aninky a Lenky. Snad alespoň fotografie zprostředkují to nadšení ve tvářích a tvářičkách čerstvě probuzených táborníků. Po snídani jsme se snažili děti přesvědčit, aby napsaly domů, moc to teda neklaplo, měli jsme přece tolik jiné práce. Třeba vyrábět totemy malé, velké i největší s bizoní hlavou, nacvičovat country tanec k obveselení náčelníka, plnit další úkoly osadníka. Služební oddíl Ranč u krvavé růže, jinak růžičky, pojal svou službu velmi zodpovědně, z táborové jídelny vytvořil restauraci hodně vysoké cenové skupiny, půvabné hostesky se o nás staraly až neuvěřitelně, skoro se chtělo žadonit: růžičky, zůstaňte službou po zbytek tábora.

Hostesky růžičky nás provázely i obědem – polévkou Kokodák a masem z divokého prasete v zelí a moučnými koulemi (tedy vepřo knedlo zelo a slepičí polévka).

Odpoledne nás Dominik seznámil s přáním velkého náčelníka, abychom našli na jeho území archeologické vykopávky a dali je do původního stavu. Střepy prastarých nádob jsme vyhrabali na určených místech v lese (zvláštní – čím menší děti, tím větší střepy) a pak jsme je slepovali, jak se dalo .Svou nádobu složila první Medvíďata, ale jak je u nás zvykem, nesoutěžíme mezi sebou, ale každý sám se sebou. Rivalita u nás nemá místo, každý potřebuje překonat sám sebe, svou pohodlnost nebo i lenost, potřebuje si dokázat, co zvládne.

Staré indiánské nádoby byly slepeny a připraveny k odevzdání a my jsme se vrhli na střílení ze vzduchovky, sbírání dřeva, plnění dalších úkolů z průkazu osadníka, Medvíďata například zvládla švihadlo.

Po večeři a nástupu jsme si všichni vystáli frontu v bance, kde nám bankéř vyplatil denní mzdu včetně odměn, které může navrhnout v |Campu každý (dnes kupříkladu kuchařka Martina ocenila kluky z Orlího ranče za zdvořilé chování v jídelně). Trezůrky a peněženky se utěšeně plní i přes malé pokuty za nebezpečné chování, ošklivé vyjadřování, neuposlechnutí apod. Znáte nás, většinou stejně skončíme u podmínky.

Všichni jsme čekali, až se setmí, vždyť dnes se Rada starších měla rozhodnout, zda se smíme pohybovat na indiánském území při hledání zlatonosné řeky. Příchod náčelníka se šamanem a družinou dívek byl snad ještě působivější než včera. Každý ranč mu předal své dary (od luků a šípů až po bílou ženu, kterou stejně odmítl, že mu jedna stačí bohatě. Bílý muž Honza předal náčelníkovi dýmku míru a tlumočil jeho rozhodnutí, že smíme pobývat na území jeho kmene. Všichni jsme okusili „nápoj míru“ i dobrůtky od Karolínky a pak už plní dojmů do postýlek. Jen ti větší rančeři si ještě zazpívali u ohně.

Než vám popřeju dobrou noc, mám ještě jednu prosbu. Při odjezdu došlo bohužel k informačnímu šumu . V neděli odjíždí skupinka maličkých dětí, přihlášených jen na týden. Na rozloučenou jim uspořádáme pohádkový les a rodiče,kteří si pro děti přijedou, jej mohou absolvovat s námi. Není to ale oficiální návštěvní den. Víte,my vás máme vážně moc rádi, vždycky vás rádi vidíme a návštěvy na táboře nezakazujeme, ale moc vás prosíme, abyste sami posoudili, zda je vaše návštěva pro vaše dítě to pravé ořechové. I ty nejmladší děti se obdivuhodně vyrovnaly s táborovým režimem, získávají sebedůvěru a samostatnost, zvládají mnohdy první odloučení od maminek a jde jim to bezvadně. Krátká návštěva rodičů je stoprocentně rozhodí a musí si zvykat od začátku. Víme, že se vám stýská a že toužíte svoji holčičku nebo chlapečka obejmout, ale rozhodněte se sami, zda by nebylo lepší to ještě týden vydržet a dopřát svému děťátku užít si tábor bez stresu z odloučení. Záleží samozřejmě na věku, jinak reaguje dítě desetileté a jinak pětileté. Popřemýšlejte o tom a pomozte nám, aby si vaše děti tábor opravdu užily. Pohádkový les určitě můžete společně absolvovat kdekoliv a kdykoliv, ale příležitostí k výchově k samostatnosti zase tak moc nemáte.

Ještě technická poznámka – je tu špatný signál a Vráťa má na starost své Orly, tudíž nemůže sedět u internetu dlouho. Fotky se zatím nepodařilo na stránky umístit, snad zítra. Děkujeme za pochopení. A teď už vážně dobrou noc, vašim dětem se určitě zdá o Indiánech a „kombojích“, jak říká Honzík Modráček.

Pondělí 17.8.2009

Tak máme za sebou první všední den v Campu on Whitener. Že byste chtěli vědět, jak takový den na Divokém západě vypadá? Markova trubka nás vzbudila o půl osmé moc příjemně, na rozcvičce jsme se sešli ve chvilce, někdo v holínkách (byla pěkná rosa), někdo bos (jsou za to prémiové dolary). Někteří po rozcvičce pospíchali s ranní hygienou, aby si stihli uklidit, někomu to bylo vážně šumák, však počkejte, až Liduška začne rozdávat prasátka a sluníčka. Z minulých táborů se asi nejvíc vypráví o „zabíjačce“ aneb leteckém dnu, když ten binec přesáhl meze snesitelnosti.
U nejmenších rančerů je největším oříškem rozšifrovat, čí co je. A pak už se průběžně celý den něco hledá, třeba plavky nebo rukávky nebo kartáček na zoubky. Nakonec vždycky všechno objevíme, nebojte.

Kdybyste mohli vidět, jak do těch našich nesnídajících dětiček padaly po ránu rohlíky s paštikou! Museli jsme se přece posilnit, vstupujeme na indiánské území a to není jen tak. Celé dopoledne vyrábíme nejrůznější indiánské zbraně – luky a šípy, nože, oštěpy, tomahavky, praky, všechno pěkně zdobíme, chystáme si indiánské čelenky. Učíme se zacházet s lasem a bičem, věřte, že to není tak jednoduché. Ještě že nám uvařili bramboračku „jako od babičky“ a vynikající buchtičky s krémem, abychom doplnili síly. Po poledním klidu se poprvé nakupovalo v Shopu u Ribany, pochvalu si vysloužila Dominika Vojtíšková, která Šárce ochotně přispěchala na pomoc s dlouhou frontou na limonádu, mlsky a nanuky za vskutku lidové ceny.

Odpoledne jsme se zchladili v řece a už nás čekal víceboj střelby z luku, hodu oštěpem, vrhu hvězdicemi, střelby z praku na cíl, plníme úkoly honáků, aby nám bankéř Víťa večer vyplatil zvýšenou mzdu. Velcí kluci to pro nás moc hezky připravili. Dokonce nastavovali své vlastní hlavy jako terč při střílení vodními bombičkami a pak panečku koukali, když se Kačka Švadlenková trefila přesně do středu Vráťova čela.

Většina oddílů si splnila i „uzly“ . Ti nejmenší když ne mašličku, tak aspoň uzel, ti větší už opravdové uzly. Do večeře jsme měli co dělat. Francouzské brambory z ešusu chutnají úplně jinak než doma na talíři.

Na nástupu jsme také zazpívali našim třem Petruškám k svátku a už jsme nedočkavě vyhlíželi, kdy vzplane táborový oheň. Dnes čekáme návštěvu domorodých Indiánů. Delegace složená ze členů všech rančů má požádat náčelníka , aby nám dovolil přecházet přes jejich území ke zlatonosné řece. Už se úplně setmělo a za zvuků bubnů a v oblacích dýmu se blížila družina indiánských dívek s pravými domorodými zpěvy (to víte, Klíčenky se nezapřou). Za nimi se ze tmy vynořil šaman, který opravdu uměl plivat oheň, měli jste vidět ty oči našich honáků kolem táboráku. Velký náčelník Rozzuřený býk delegaci vyslechl a přislíbil, že zítra po setmění přinese odpověď Rady starších svého kmene. Očekává ovšem dary, zpěvy a tance. Uvidíme, jak si s tímto úkolem naši rančeři zítra poradí.

Teď všichni spí, bouřka, která hrozila, se rychle přehnala, nikoho nevzbudila ani ona, ani praktikanti, kteří poletovali táborem, zavírali okenice a uklízeli verandičky. Je to zvláštní vidět, jak vedle nás z našich dětí vyrostli najednou noví zodpovědní lidé, kteří nám moc pomáhají. Ještě včera byli ve školce a dnes se s námi starají o ty naše milované trpaslíčky. Díky Kačenko, Aničko, Dominiku…

Jo, dneska před spaním bylo slziček ještě míň, nemusíte se bát, na stýskání tady vaše děti moc času nemají a kdyby přece jen, láskyplných náručí tu je hodně.

Neděle 16.8.2009

Ahoj naši milí doma, tak je to pravda, dočkali jsme se. Ideální způsob trávení řádné dovolené je odjet na tábor s těmi, kdo nám dodají energii na další měsíce. Letos už popáté a je nás čím dál víc. Pod hlavičkou občanského sdružení rodičů PŘÁTELÉ Chrudim (díky, Veroniko) nás je letos opravdu hodně – 66 dětí a 17 dospělých. Když jsme vám před školkou mávali a domlouvali vám, abyste nám nezvlčili v tom tichu bez dětí, měli jsme za sebou intenzivní přípravu, aby si vaše děti svůj tábor – pro některé první- užili co nejlíp.
Máme za sebou první den, tábořiště Evony Chrudim je skvělé, máme tu všechno, co potřebujeme. Malí i větší honáci obsadili své ranče: Ranč U veverek má na starost Míša Mitášová a Lenka Klváčková, Medvědí ranč Iva Malinová a Káťa Machková, ranč U vycházejícího slunce Katka Mairychová, Ranč u krvavé růže Jindra Holeková a Anička Malinová, Bizoní ränč Lenka Průšová, Orlí ranč Vráťa Příhoda, ranč U ztracené podkovy Jakub Bartušek a Dominik Vondra, program zajišťuje Honza Hovorka a Jirka Štursa, v kuchyni se o nás starají Michal a Martina Pilařovi se
Šárkou Klváčkovou. A všemu tomu hemžení velí hlavní vedoucí a zdravotník Liduška Rýdlová.

Už jsme se pěkně zabydleli v našich chatičkách, děti jsou spokojené, protože spinkají přesně s těmi svými kamarády, mají vybaleno a ti malí pořád něco hledají. Stihli jsme vyrobit si úžasné vlajky, Medvíďata a „Růže“ zvládlii už nacvičit i oddílovou píseň. K obědu jsme si pochutnali jsme si na guláši s kolínky, odpoledne na koláčích a nektarinkách, k večeři šly hodně na odbyt obložené chleby. Ze sladkostí od maminek jsme zařídili cukrárny u vedoucích, aby nás nebolela bříška a hlavně abychom nelákali do chatiček vosy, kterých je tady i tak až dost.

Po večeři byl první slavnostní nástup v kovbojském duchu. Začalo nám velké dobrodružství, osídlování tábora, zvaného Camp on Whitener.Když v 19.století vypuklo v Americe velké tažení na Západ, vedla k tomu pionýry především touha po svobodě. Tito muži a ženy volili tvrdý život v divočině, uprostřed volné přírody, My budeme osídlovat naše ranče a celý velký camp. Povede nás touha po kamarádství. Zažehli jsme symbolický oheň čtyřmi světly – jsou to krása, pravda, síla a láska. Z každého světla vycházejí tři paprsky, kterými se budeme řídit.
Přejeme si, aby zákony lesní moudrosti pomohly k tomu, aby náš jubilejní pátý tábor byl zase ještě lepší, aby nám spolu bylo dobře a abychom měli na co vzpomínat.

Teď je půlnoc, kromě hlídkujících „podkůvek“ všichni spí. Nebojte se maminky, i když sem tam slzička ukápne, vaše děti jsou statečné a šikovné, a uvidíte, jak budou pyšné na to, že to zvládly. Však Honzík Šnyta vysvětloval novým táborníkům, že on vloni taky občas fňukal a teď všechno zvládá, že oni se to taky naučí. A kdybyste viděli, jak hezky se vzpomínalo na minulé tábory u táboráku a s písničkami…..

Ale teď už vážně dobrou noc, večerku odtroubil Marek Pilař už dávno (a báječně), zítra nás čeká přechod indiánským územím.