Švédsko 2008 – zpravodajství

Středa 13.května

Jak se chýlilo odpoledne k osmnácté hodině, přibývalo před školkou zavazadel, dětí a rodičů. Náš sen se stal skutečností, opravdu vyrážíme na cestu do Švédska. Vypadalo to jako fantazie a nám se ji povedlo uvést do života. Spojily se síly rodičů, Města Chrudim, Českého červeného kříže, pomohla i firma Omega plus, cestovní kancelář Skandia czech tour z Jablonce nad Nisou vzorně připravila program…..A teď už před školkou přistává obrovský autobus, pomalovaný losy, a my máváme a máváme. Naše cesta na sever začíná.

Čtvrtek 14.května

Autobus je pohodlný, máme ho jen pro sebe, spalo se nám hezky, jen Víťa se Zdendou vydrželi povídat celou noc k zoufalství svých sousedů. Převyprávěli snad všechny filmy!
Náš chytrý a milý průvodce Honza nás vzbudil už v pět, čekal nás zážitek s plavbou na trajektu – dvě hodiny plavby z Německa do Dánska utekly jako ta voda v Baltu. Když se to začalo houpat, zahnali jsme tíseň Kocábkou náram náramnou.
Nevíme, co na to řeknete, ale naše první kroky vedly do pivovaru Carlsberg a do pivovarnického muzea. Bylo tam vážně na co koukat a závěr byl úžasný – v pivním baru nás hostili – ty do osmnácti limonádou, ty nad osmnáct pivem. Ještě že ho nebylo moc, pak jsme šli rovnou na loď, která nás víc jak hodinu vozila po kanále. Pan průvodce umí o všem moc hezky povídat. Viděli jsme loď královské rodiny, dům H.Ch.Andersena, kouzelné středověké domy, ponorku, válečný křižník, ani to všechno nemůžeme vypovědět. V Kodani samozřejmě nesmíme minout malou mořskou vílu, však jsme se u ní všichni fotili a hladili ji, abychom se do krásné Kodaně zase vrátili.
Autobus nás zavezl k dalšímu trajektu Aurora – překládá se to jako polární záře. Pluli jsme i kolem Hamletova zámku, jméno neumím dánsky napsat, tak mi to odpusťte
Tak a jsme ve Švédsku, země je to tak krásná, čistá, zelená a přívětivá, že to vypadá jako sci fi. Prý můžeme potkat i losa.
Pension v Annenbergu je moc pěkný, jen po něm zatím trošku bloudíme a hledáme se. Ale nikdo se neztratil, my se rádi držíme pohromadě. Z oken jídelny koukáme na Labutí jezero a v jídelně do talířů s výbornou večeří.
Ještě si přezpíváme program na zítřejší koncert a jdeme do postýlek. Tak dobou a ahoj zítra.

Pátek 15.května

Naši milí doma, máme potíže s připojením na internet, jsme uprostřed lesů a nedaří se. Vráťa na tom pracuje, tak vám napíšu, co jsme dělali dneska, snad to k vám dojde. Dnes jsme si trošku přispali, abychom definitivně zahnali únavu z cesty. Po bohaté snídani jsme odjeli do Bottnarydu , kde nás čekal koncert v místním moderním kostele, který zde slouží jako kulturní stánek, prý se tu lidi nescházejí v hospodě, ale v kostele. Přišla úplně celá místní škola a věřte, že tak báječné obecenstvo jsme dlouho neměli. Švédské děti připravily těm našim obrovské ovace, však to uvidíte na videu, Renata pilně točila. Potlesk nebral konce a naše hvězdičky si užily i opravdovou autogramiádu.
Potom jsme si prohlédli místní dřevěný protestantský kostel ze 16.století, byl překrásný, bohatě zdobený,s úžasnou atmosférou. Zazpívali jsme si naši oblíbenou Puer natus in Betlehem, to prostě nešlo nezazpívat si, když na nás z každého kouta dýchala historie.
Oběd jsme si připravili svépomocí a pak už jsme se jenom rozhodovali, jestli se chceme projet na lodičkách po jezeře, na kolech po lesních cestách nebo se procházet v té neuvěřitelně nádherné švédské přírodě. Všechny tři skupiny pak přísahaly, že ony zvolily tu nejlepší variantu, ale asi zvítězili cyklisté, kteří na mou duši potkali živého losa.
Po večeři jsme si neplánovaně, ale bezvadně zazpívali. V pensionu s námi bydlí členové zemědělského svazu, kteří se dnes loučili se Švédskem, a požádali nás o vystoupení. Zemědělci z celé republiky aplaudovali chrudimským dětem a ani je nechtěli pustit spát. Ale dnes musíme jít spát brzy, zítra vstáváme před pátou, čeká nás velký výlet do Stockholmu.

Sobota 16.května

Tak tady máme sobotu a dlouhý výlet do švédské historie.Z postýlek jsme museli před pátou, ale nikdo nereptal, do Stockholmu jsme se moc těšili. Najeli jsme celkem sedm set kilometrů, ale stálo to za to. Ráno jsme se v autobuse dospali a v jedenáct už jsme stáli před stockholmskou radnicí. Náš průvodce Honza měl určitě z dějepisu jedničku, umí moc poutavě vyprávět o švédské historii. Navíc dokonale mluví anglicky, takže výklad místní průvodkyně nám překládal. Nevěděli jsme, co dřív obdivovat – Modrý sál, kde se pořádají bankety pro 1 3OO hostů na udílení Nobelovy ceny, Elsino schodiště, konferenční sál, politickou část, tapisérie, Zlatý sál, na jehož stěnách je osm kilo zlata. Všichni jsme si vyzkoušeli i síň ozvěn.
Před radnicí jsme obdivovali pohled na jezero, kde se prý mísí sladká voda se slanou z moře. U královského paláce jsme se prodrali davem turistů (kluci mě ocenili, že jsem Xena bojovnice, když jsem je protlačila do první řady, Anička zase zabojovala za malé holky ), Karolínka to měla nejlepší, sledovala ceremoniál výměny stráží z výšky Vráťových ramen. Měli jsme štěstí na nejslavnostnější výměnu stráží s kapelou na koních. Jen švédského krále jsme viděli jen na spoustě pohlednic. Na „šťastném místě“ jsme si hladili hlavičku sochy chlapečka, aby se nám splnila naše tajná přání. Víte, co jsem si přála já? Abychom se měli rádi…..
Po prohlídce Korunovační katedrály jsme si rozebrali děti a vyrazili do historických uliček a nákupní pěší zóny. Dětem to připomínalo ruch na Karlově mostě, ale nejvíc je zajímalo, jak chutná švédská zmrzlina.
Čekalo nás ještě Muzeum lodi Vasa, kterou po 333 letech vyzvedli z mořského dna. Bylo to úžasné, ale trošku i tísnivé – neuměli jsme si takovou obrovskou dřevěnou loď ani představit. V tom tajemném přítmí a v sedmi patrech to byl opravdu zážitek. Nejvíc času jsme strávili u voskových hlav, které vznikly modelací a rekonstrukcí podle pravých lebek námořníků z Vasy Ty hlavy vypadaly tak realisticky, že David mamku přesvědčoval. že to jsou pravé uříznuté hlavy.
Se Stockholmem jsme se rozloučili trochu smutně u památníku obětí ztroskotání trajektu Estonia v roce 1994, kde zahynulo 852 cestujících. Ale průvodce nás ujistil, že trajekty Scandline jsou naprosto bezpečné.
Mysleli jsme, jak děti padnou za vlast, ale opak byl pravdou. Neusnuly ani u filmu, měly dokonce chuť si zpívat. Pozdní večeře byla stylová – švédské národní jídlo „pětipanna“.
Zítra nás čeká další dlouhý den, tak naženeme děti do sprch a dobrou.

Neděle 17.května

Dnes je neděle a my vstáváme po šesté.Ale nikdo nereptá, do Goteborgu se moc těšíme,zábavný park Lisenberg je hodně velké lákadlo. Tak svačiny a pití do batohů, autobus už startuje, řidiči Venca a Jirka trpělivě snášejí, že na ně děti volají Karle a Karle. Goteborg je moc krásné město, i Bedřich Smetana prý ho miloval. Technostyl moderních budov nás sice moc nebere, ale staré domy a hlavně přístav, mosty, tunely, to se nám líbí moc. Vyhlídka ze skály, co z ní Vikingové shazovali staré a nemocné (barbaři ohavní). byla opravdu úchvatná. Ale nás čeká koncert v kostele Vastra Frolunda. Trošku nás překvapilo, že naše písničky zařadili do pořadu svátečních bohoslužeb, ale byla to nová a zajímavá zkušenost. Děti se chovaly neuvěřitelně důstojně a kultivovaně,byla jsem na ně moc pyšná, akustika byla báječná, obecenstvo milé, pozváni byli i obyvatelé domova pro seniory a ústavu pro mentálně postižené. Po Soudném dnu se neubránili velkému potlesku, což prý byla velká čest a ocenění, protože v místních kostelech se jinak nikdy netleská. Místní farníci nás pozvali na faru k příjemnému posezení a pohoštění. Tady to opravdu tak funguje, že neděle patří setkávání a přátelskému popovídání, je to milý zvyk. Míša se dokonce cítila tak uvolněně, že si dlouho anglicky povídala s místní diakonkou, která navštívila Prahu a ráda na Čechy vzpomíná. Ještě jsme na cestu dostali dvě tašky krásných naleštěných jablek, zamávali a vyrazili.
Čeká nás Universeum, neuvěřitelně dokonalé interaktivní centrum přírodních věd a techniky. Poprvé v životě jsem zatoužila být učitelkou přírodopisu a vodit tam své žáky, to by se to učilo. Cesta vody vedla od ledovce až do deštného pralesa, procházeli jsme tunelem, kde nám nad hlavou pluli žraloci a mečouni, v džungli nám nad hlavou skákaly opičky, poletovali papoušci a malí tropičtí ptáčci, zářili ibisové, udivovaly nás modré a žluté žabky a taky nám na hlavu tropicky pršelo. Lea s Lisou proběhly celou cestu nejmíň desetkrát, nemohly se toho nabažit. Větší děti strávily nejvíc času v technické části, kde si mohly vyzkoušet fyziku v praxi, na nesčetných simulátorech a trenažérech si zkusit řízení všeho možného, třeba i brždění kamionu. Všechno má jeden účel, naučit děti bezpečnému chování, ale nic není prvoplánové, všechno je šikovně zašifrované do hry. Ze sportovní části Universea jsme děti ani nemohly vytáhnout ven, velcí, malí, hráli si všichni.
Kousíček od Universea je největší a nejznámnější zábavní park Švédska, ročně ho navštíví 4 miliony návštěvníků, stejně jako Prahu. Teda, přátelé, bylo to něco, rozdělit si děti tak, aby se nám nepoztrácely a aby si užily všechno, co chtěly. Kdybyste viděli sestavu „Vráťa, Johanka, Dominka, Štěpánka“ na největší dřevěné horské dráze Balder….Vyzkoušeli si ji skoro všichni, já teda jsem dole jen trnula hrůzou do chvíle, než se rozesmáté děti vracely z atrakcí zpátky. V zámku hrůzy si leknutím sedla jen Míša, děti ne. Ani všechno neumím vyjmenovat. ale děti si moc užily. Nejmenší holčičky dokonce vyhrály velikou tubu čokoládových bonbónů. Slosovatelné kupony z lístků na atrakce jsme vyzkoušeli všichni, ale my už jsme štěstí neměli.
Vraceli jsme se domů s Krkonošskou pohádkou, špatně nikomu nebylo a heč,potkali jsme už druhého losa. To Švédsko je pohádkové, zítra nás čeká další pohádkový den, malé děti už spí, jen velké holky mají ještě chuť a sílu tancovat. Jsme v pensionu sami, pan majitel prohlásil hned druhý den, že jsme ovládli dům i personál, jsme tu jak ve vatičce. Dobrou noc, naši milí doma.

Pondělí 18. května

Dnes jsme si trošku přispali, pohodlně jsme se nasnídali o půl deváté (největší úspěch dneska měla rybí pomazánka) a nasedli do autobusu směr Jönköping. Poprvé je zamračeno, vyhlídku asi budeme muset vynechat, ale muzeum Husqarny bylo nečekaně zajímavé. Kdybyste mohli vidět třeba sporák pro panenky, který byl přesnou replikou sporáku pro maminky!
Prohlédli jsme si kostel Hakarbs, zazpívali jsme si v něm, zapálili svíčku jako vzpomínky pro všechny doma a hlavně objevili přímo proti kostelu školku. Jasně že jsme tam museli, nemohli jsme ji minout. Vráťa a Míša perlili v angličtině, dojímali jsme se mrňátky, která jsou stejně roztomilá jako ta naše. Co říkáte, bude malá švédská církevní školka pro třicet dětí dobrým partnerem pro naši milovanou školičku? My si myslíme, že určitě.
Radosti dnešního dne pokračují, jedeme do skansenu Grännaberg. Má překrásnou vyhlídku na městečko Gränna, ale náš Veselý kopec je o několik tříd výš.
Procházka Grännou jako by nás zavedla do příběhů Astrid Lindgrenové nebo do Andersenových pohádek, neskutečně půvabné městečko, které sládne slavnými lízátky Polkagris, však jsme mohli vidět, jak se tradičně bez strojů vyrábějí. Nakoupili jsme jich velikou hromadu, akorát to pepřové fakt není dobré.
A další trajekt, jmenuje se Christina Brahe a veze nás na ostrov, o kterém ode dneška všichni sníme. Ostrov Visingsö je pro nás pro příště synonymem absolutní pohody, klidu, přenádherné přírody. Božský klid nás vzal do náruče, chceme tu zůstat. Na dvanáct kilometrů dlouhém ostrově žije osm set lidí, viděli jsme několik památek, průvodce Honza s paní kuchařkou nás překvapili piknikem na pobřeží, ochutnali jsme i místní specialitu – uzenou rybu sik. I počasí nám přeje, jak nám je krásně – azurová obloha, zrcadlová hladina jezera, sluníčko, prostě chceme tu zůstat.
Trajekt nás inspiruje k písničkám Titanik a Kingston Town, v přístavu čeká náš malovaný autobus, ještě dlouho pozorujeme na obzoru ostrov, který nás tak očaroval.
V pensionu Annenberg pro nás připravili velké a moc dobré grilování, nejvíc šel na odbyt kromě kotletek těstovinový salát a pečené brambory. Děkujeme, Václave.
I večer byl fantastický: zpíváme pro krajany. Zubní lékař Frank Svoboda přivedl svou rodinu a přátele, zpívá se Abba, Semafor, Petr Novák i Ta naše písnička česká. Frankovy dcery Karol a Kitty si s Klíčenkami rozuměly za chviličku. Doufáme, že se nevidíme naposledy.
Škoda, že holky musí zítra na rozdíl od nás do školy. To my si zítra budeme užívat naše pohádkové severské prázdniny. Jo, všichni jsme zdraví, jen hledáme Davidův batůžek, jinak žádné ztráty.

Omlouváme se rodičům a všem našim kamarádům. Bohužel zde není připojení k internetu a jedinou možností pro nás je připojení přes telefon, které je velice pomalé a drahé. Fotky zveřejníme až po návratu do ČR.

Úterý 19.května

Davidův batůžek se našel!!! Dnešní den začal krupičnou kaší k snídani, asi abychom měli dost síly na cestu rašeliništěm. Národním parkem Dumme Mosse jsme po speciálně upravených lávkách ušli asi osm kilometrů, přesvědčili jsme se, že náš průvodce se nevyzná jen v historii, ale i v botanice. Ukázal nám vzácné druhy rostlin, třeba masožravé rosnatky, kaly, suchopýry, vřesy, lišejníky, lekníny, stulíky, jako bonbónky nám servíroval tu kachničky s mladými, jelínka, zajíce,koně klusáka, nakonec i řidiče Václava, který nám uprostřed národního parku opékal párečky do hot-dogů. Moc hezké překvapení a velká dobrota.
A když nás už bolely nohy, nalodili jsme se do autobusu a vyjeli do Jonkopingu do muzea zápalek Safety Match. Mohli jsme si sami vyrobit krabičku se zápalkami, seznámit se s historií výroby zápalek ve Švédsku a taky se trošku zamyslet nad osudy dětí, jejichž dětství byla jen práce, bída a nemoci.
To víte, že vám doma chceme udělat radost, tak jsme odpoledne strávili ve velkém nákupním centru A 6. Skoupili jsme brusinky, citrónový pepř, čokolády i losí salámky, užili si vynikající zmrzliny,utratili zbytek peněz. Pak už nás čekalo jen koupání ve vodním centru Rosenlundsbadet. Myslím, že málokoho z nás napadlo, že v květnu na severu je možné řádit v teploučké vodě pod širým nebem.
Poslední večeře byly slavnostní – losos na citrónovém pepři a piškotový dezert se zmrzlinou. Že by se nám po něm teda chtělo jít balit, to ani omylem. Ale zítra vyjíždíme už o půl šesté, protože zpíváme v Malmo v deset hodin a je to tam 35O km. Ve Švédsku jsou ty vzdálenosti trošku jinak než u nás, domeček, dlouho nic, další domeček, zase dlouho nic, žije tu asi tolik lidí jako v České republice, ale Švédsko je šestkrát větší.
Ale víme už přesně, co bychom si chtěli odvézt k nám: skromnost, neokázalost, přesnost, dochvilnost, čistotu přírody i mezilidských vztahů, cílevědomě budovanou „nestresovost“. Hrdina je ten, kdo dodržuje zákony, nejen ty psané, ale i morální, zděděné po předcích.
Víte co, můžeme to zkusit, žít si trošku po švédsku…Koneckonců – ochutnali jsme lízátka Polkagris, tak budeme určitě celý rok laskaví!

Středa 20. až čtvrtek 21. května

Tohle nás teda vážně nebaví, vstávat před pátou a ještě vědět, že dne s večer už nebudeme spát ve své annebergské postýlce. Ale všechno jednou skončí a my si při odnášení věcí do autobusu potichu mumláme, že se stejně vrátíme. Ahoj pensione, zamáváme paní kuchařce, potkáme našeho posledního losa a jedemee do Malmo. Tam zpíváme ve veliké škole, úplně jiné než ta bottnarydská, jsou tu speciální třídy pro imigranty a místní učitelky musí být asi hodně přísné. Velké spektrum národností, malá muslimka a vedle kudrnatý černoušek, je na co koukat. Ale o propagační předměty a pohlednice a naše podpisy se hlásili hodně nadšeně a zase klasicky se nejvíc líbila ABBA. Však jsme ji taky pro naši „cestu na sever“ speciálně zařadili do repertoáru.
Malmo, které není zdaleka tak idylické jako naše oblíbená „komuna Jonkopping“ nám zůstalo za zády a teď na poslední trajekt. Tenhle ale stojí za to, je tak velký, že pozře klidně celý vlak a autobusy a tiráky a nás. Utratíme poslední drobáky, ochutnáme poslední švédské speciality (tousty s krevetovým koktejlem)), dosyta se vyřádíme na palubě, zopakujeme si všechny „námořnické“ písničky, které známe, někdo si i zdřímně, někdo má ještě sílu hrát si v dětském koutku nebo hrát karty. I těch pět hodin nakonec uteklo a my jsme v Německu. Dojedeme si do Berlína – večerní prohlídka osvětlené ulice Unter den Linden, říšského sněmu a Braniborské brány stojí za zastávku. Takže jsme ochutnali atmosféru tří zemí – Švédska, Dánska a Německa. Jak nám bude chutnat ta naše, domácí. Zbytek noci prospíme, ani se s námi průvodce Honza nemohl rozloučit, když vystupoval v Praze. Škoda, náš Pamelamann byl skvělý – vzdělaný, trpělivý, jazykově vybavený, starostlivý. Příště jiného průvodce nechceme. A naše Karly, řiidiče Vencu a Jirku, taky nevyměníme. Byli na nás hodní a hlavně nás všechny v pořádku dovezli maminkám do náruče. Brzo ráno jsme v Chrudimi, nedospalí, ale plní zážitků, které nikdy nezapomeneme. Děkujeme všem, kdo nám tenhle sen pomohli uskutečnit. A přejeme všem, dětem, dospělým, rodičům, kamarádům, aby si ten klid, pohodu a čistotu v sobě udrželi, nejlépe napořád..