Rok na vsi 2010 – zpravodajství

Neděle 15.8.2010

Tak jsme se dočkali. Už jsme zase spolu – stará parta, posílená o nové kamarády – a Bělidlo na |Seči je zase naše. Tentokrát jsme v obci Bílá Lhota, kde společně prožijeme „Rok na vsi“.

U autobusů před školkou se sešla skoro celá obecní rada v čele s rychtářem Lenkou, aby přivítala nové obyvatele obce. Naši rodiče jsou opravdu stateční, vůbec se nevyděsili, když nás viděli, jak je vítáme jako selky a sedláci, hajný, ponocný, rychtářka, babka kořenářka . Však oni dobře vědí, že to je proto, že si s jejich dětmi umíme hrát a že jim chceme připravit nezapomenutelné dva týdny uprostřed krásné přírody Železných hor, ale hlavně uprostřed dobrých kamarádů.

V naší obci Bílá Lhota prožijeme celý rok – od Nového roku do Silvestra, připomeneme si, jak žili naši předkové, ale také pochopíme, kolik úžasných tradic nám zanechali. Jaká by to byla škoda, kdyby se ztratily pod nánosem informací, které se na naše děti valí ze všech stran. Moc moc si přejeme, aby těm našim malým, větším i největším bylo v Bílé Lhotě dobře, aby poznali, jak je báječné umět se zastavit a třeba i ohlédnout.

Už jsme doma – Honza (tedy hostinský Krkovička),Anička, Dominik a Dan (tedy chasa) nás přivítali chlebem a solí a my jsme se mohli stěhovat do svých gruntů. Panímáma Slepičková se svou cérečkou (Iva Račanská a Ilonka Kudrnová), panímáma Vepříková (Míša Mitášová s Kačkou Machkovou), panímáma Ječmínková (Alena Jičínská s Danem Vondrou), panímáma Hrušková (Zuzka Rýdlová s Aničkou Malinovou), hajný Kňour (Jirka Brožek s Dominikem Vondrou) a sedlák Mrkvička (Pavel Mrkvička s Víťou Kalouskem) se budou starat o své rodiny, zdraví obyvatel má na starost babka kořenářka Liduška Rýdlová, o žaludky obyvatel Bílé Lhoty budou pečovat Honza Hovorka, Míša a Martina Pilařovi, Markéta Pavlíková a Šárka Klváčková, obecní dům se vší technikou dostal do péče Vráťa Příhoda a ponocná a hokynářka Iva Malinová vám bude posílat fotky a povídání o tom, jak si tu žijeme. A všichni, slibujeme, budeme poslouchat rychtářku Lenku Průšovou!

Dopoledne nám na nastěhování a zabydlování bohatě stačilo.U Krkovičky nám naservírovali guláš paní rychtářky s těstovinami, trošku jsme si odpočinuli a už nás čekalo vyrábění domovních znamení, „savování“ triček pro služební oddíly čeledínů a děveček a příprava programu na novoroční táborák. Rodina hajného Kňoura zvládla i obstarání dřeva na táborák. Kňourovi a Mrkvičkovi zahájili svou hru o získávání pozemků. To aby se ti naši velcí dárečkové necítili nevytížení.

U Krkovičků mají radost: obyvatelé se krmí důkladně od samého začátku, výborné pomazánky na svačinu a francouzských brambor k večeři si hezky přidávali.

Večerní nástup pod vztyčenou korouhví se symbolem obce – velkým kohoutem, čeledíni od Mrkvičků už dnes v noci mají hlídku a zítra službu celý den. Pak už táborák s ohňostrojem, vždyť máme Nový rok. A ten program, neuvěřitelné, co děti dokázaly hned první den. Je znát, že většina z nich už s námi jezdí dlouho. Vepříkovi předvedli svou verzi oblíbených školkových opiček – prasátka na dvorku, Slepičkovi vlastní“Aktivity“ ( nezapomenutelná baletka Jirky Kňoura). Talentmánia s dokonalým |Danem Mamutem od Ječmínků, zpívací vláček od Hrušků, který rozhýbal celou ves, úžasně vtipné „Když jsem já sloužil“ od Mrkvičků a dramatizace pověsti, jak vzniklo jméno Kňour (smíchy jsme leželi pod lavičkami)…..

Máme strašně šikovné děti, je nám s nimi moc fajn. Děkujeme, že jste nám je svěřili. Nebojte se o ně, teď všichni spinkají, jen hlídka hlídá, aby jejich spánek byl nerušený. Nechci to zakřiknout, ale ohlašované bouřky se nám vyhýbají. Asi i svatý Petr ví, kolik hezkého nás ještě v Bílé Lhotě čeká. Na shledanou zítra, naši milí.

Pondělí 16.8.2010

Probouzíme se do krásného rána, celou noc nikdo hlídku nepotřeboval. Maminky malých osadníků, můžete být klidné, všichni spinkají celou noc a jsou v pohodě. Ráno jsme absolvovali první rozcvičku, vyjedli v krčmě všechny rohlíky s paštikovou pěnou a už jsme byli zvědaví, jaký že to máme den. Hajný Kňour se dnes sice už po vsi neprojíždí na ski a neodpovídá na udivené pohledy slovy: „Je leden, ne?“, ale leden je stále. Máme svátek Tří králů. Ověříme si, jestli víme, co to znamená a co se vlastně u tříkrálové obchůzky zpívá , a už postupně vycházíme. Projdeme celou ves od ponocného přes Obecní dům, krčmu, domek babky kořenářky až do rychty, všude koledujeme a plníme úkoly, abychom si koledu zasloužili. Vhod nám přišly perníčky od Laďky Sýkorové i pytel bonbónů do autobusu. Bavili jsme se náramně. Pár perliček pro zasmání:

  • „Zazpívejte písničku, kde je slovo hruška! Měla babka čtyři hrušky….“
  • „Na co se používá rum? Na čištění zubů“
  • „ Poznávání potravin – čokoláda s obrázkem krokodýla – to je krokodýlí žrádlo“
  • „Sekera je za dva zlatý a topůrko za dolar“

Speciální pochvalu si zaslouží naši „mazáci“, kteří nezkazí žádnou legraci a poctivě si hrají, a Viktor Bohuněk, který uměl nejvíc slok z tříkrálové koledy.

A jak nám ten čas tak rychle utíká, v poledne už začal masopust. Vepřo – knedlo – zelo k obědu, masopustní koblihy ke svačině, jen večer nám to pokazil strýček z Ameriky, který přijel do Bílé Lhoty na návštěvu a přivezl nám hamburgery.

Po obědě dnes poprvé otevřelo „Malinové hokynářství“, kde si vesničani mohli nakoupit dobrůtky za velmi lidové ceny , nanuky, kofolu nebo malinovku (1 l za 6 Kč). Dnes šly nejvíc na odbyt žvýkačky Hellou Kitty a Magic spraye.

Celé odpoledne jsme usilovně připravovali masopustní masky a věřte, že tak bohatý průvod nemají ani na Veselém Kopci. V čele šel medvěd s medvědářem, nechyběla kobyla ani smrtka, tři králové, poustevník, pasáček ovcí, řada krásných selských děvčat, orientální tanečnice, cikánka, princezny i Ronja, dcera loupežníka, čertice, kat, lesní žínky a lesní mužík, žebrák, šerif, lvice a vlk, však uvidíte na fotkách. U nás v Bílé Lhotě prostě musí být občané veselí a aktivní, vždyť sám rychtář s hajným neváhají a vyjdou na náves jako dvě Bílé paní. Teď právě všichni tančí v Obecním domě na maškarní veselici a vypadají velmi spokojeně . Určitě mají radost, že dokázali sami připravit tak báječné masopustní masky, že prožili další den uprostřed kamarádů. Nechci to zakřiknout, ale takhle od první chvíle skvělou partu jsme snad na žádném táboře neměli. Tak dobrou, jdu do sálu, třeba mě někdo vyzve k tanci. A taky musím dát Vráťovi čas, aby vám fotky a povídání poslal na klíčenkový web.

Úterý 17.8.2010

Dobrý večer, dnes máme Yburan ned (Den naruby). Kňourovi čeledíni nás ráno budili večerkou, potom byla diskotéka a k večeři šunková pizza. Je přece Apríla!!! Na nástupu dospěláci v roli dětí pěkně zlobili a otravovali a děti v roli vedoucích byly docela zaskočené zjištěním, že ukočírovat tak velikou partu a vymýšlet pro všechny zábavu není jen tak jednoduché. Nová rychtářka Kačka s pomocí Kňourových čeledínů s Viktorem v čele nástup nakonec zvládla s přehledem, vyhlásila dopolední sportovní program a soutěž o nejlepší vtip. Bavili jsme se všichni náramně a my jsme předváděli dětičky hezky nezvedené. Iva Račanská si navlékla křidýlka, že se jde koupat do řeky, a měli jste vidět, jak ji její malí vedoucí honili a hubovali, že přece má přísně zakázáno k řece se jen přiblížit a že všichni ostatní to respektují. Míše se povedlo své „Vepříky“ vyvést aprílem, na pokřik: Podívejte, hejno labutí! si mohli všichni, včetně Káti, hlavičky vykroutit. Verunka se iniciativně chopila funkce zdravotníka a obodovala nám všem naše pokoje. Heč, mám sluníčko.

V poledne začaly Velikonoce – Krkovičkovi nám uvařili pravou velikonoční nádivku s uzeným a my se těšili na svátky jara. No, v reálném světě taky někdy Velikonoce proprší a u nás v Bílé Lhotě se nějaké kapky nelekáme. S pletením pomlázek jsme se uchýlili do klubovny, kde jsme si zatopili, a se zdobením vajíček do jídelny. Zvlášť ty proutky nám daly zabrat, ale nakonec kluci mohli prohnat holky po táboře s vlastnoručně upletenými pomlázkami.
Vepříkovi a Slepičkovi byli tak zlatí, že nám pro radost v jídelně zpívali a velikonočně koledovali. Ti větší radši zkoušeli ovládání biče, koleda z nich nevypadla žádná. Zato vynikajícím mazancem od Slavíků (Pecků) s „kakajíčkem“ se cpali opravdu velikonočně.

Pršelo pořád, tak nám Vráťa promítl fotky za naše dva dny. Jestli je všechny pověsil na www.klicenky.tym, tak se asi bavíte. Před snídání (nezapomeňte, Den naruby) jsme nad videem z loňských Svojšic nostalgicky zavzpomínali, jaký úspěch tam Klíčenky měly a myslím, že se nám všem zastesklo po zpívání.

Šárka od Krkovičků nestačila mazat nové a nové „snídaňové“ rohlíky se šunkou a sýrem, moc velká dobrota to byla.

Na nástupu převzala službu rodina Hruškova, Viktor od Kňourů byl oceněn za příkladný výkon čeledínské služby. Zapomenuté součásti výstroje byly draženy za dřepy a vtipy (Jakub Urválek: Jsem vášnivý vypravěč vtipů).

Už musím končit, v Obecním domě se hraje Kufr – pamětníci Zedníčkova pořadu vědí, jaká je to legrace. Musím tam honem jít, to si nemůžu nechat ujít. Víte, byla by velká škoda přijít o cokoliv, co se v Bílé Lhotě děje. Tak hezké sny, zítra je Svatého Jiří, vylezou hadi a štíři?

Středa 18.srpna2010

Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty……Do Bílé Lhoty přišlo po propršených Velikonocích jaro. Je svátek svatého Jiří a my jsme dostali zprávu, že právě tenhle jediný den v roce se otvírají skály s poklady. Nikoho z obyvatel tohle nemohlo nechat chladným. Vyrazili jsme do lesů podle značek, překonávali jsme přírodní překážky, vzpomněli jsme si i na Anče z Krkonošských pohádek (Skálo, skálo, otevři se pro člověka poctivého a vydej mu málo z bohatství svýho) .Jasně že jsme měli úspěch, každý grunt našel svůj poklad. A že byl sladký a ne zlatý a třpytivý? My jsme dost bohatí svým přátelstvím (Sabinka Turčániová , když Vepříkovi nemohli pořád ten svůj poklad najít: „My ani žádný poklad nepotřebujeme, už máme kamarádství“).
Další táborová hláška: Ilonka připravuje tetování ze žvýkaček malým Slepičkům a Honzík Modráček má dotaz: „Jsou to samolepky vodní nebo suchozemské?“. Včera při Kufru jsme taky zaznamenali pár vydařených:

  • Popis špaget od Kačenky Danielovské „Hodně dlouhá tenká nudle v kečupu“
  • Popis koblihy od Jirky Slavíka „Je to tak akorát do ruky a hnědé…..
  • Ondra Strnad kouká na Ilču ve šněrovačce a říká „Jsi v tom k sežrání“ (Je mu šest a kousek)

Do oběda nám zbylo ještě kousek času na cvrnkání kuliček, ještě si to určitě zopakujeme. Ale děvečky ze služebního gruntu od Hrušků už nás svolávají. U Krkovičků dnas vaří rajskou!

Duben se nám chýlí ke konci , je třeba se zbavit nečistých sil, abychom udrželi zdraví přírodě i sobě. Zlo nám představují tak jako našim prapředkům, čarodějnice, a tak celé odpoledne věnujeme výrobě malých, větších a největších čarodějnic, abychom je večer mohli upálit. Kňourovi tradičně obstarávají dřevo na oheň, kolemjdoucí žasnou, když vidí naše mladé muže pracovat. Liduška: „Viděli jste Jirku? Nesl strom na rameni jako Arnold“ Aspoň konečně známe křestní jméno hajného. Arnold Kňour, to zní dobře, ne. Zatímco vám píšu, Víťa vrtá do polystyrenových koulí (oči pro čarodějnice) a prozpěvuje si „To jste ještě neviděli…..“ Pak, vdechl polystyren a už nezpívá. Jdu se podívat, jak děti řádí na place (a jestli Víťa přežil).

Je jedenáct hodin, holčičky Ječmínkovy mají hlídku, Linda a Štěpánka se ujišťují, že i tak pozdě jim přijdu zazpívat, ostatní osadníci už spí a určitě se jim zdá o čarodějném večeru v Bílé Lhotě. Oheň byl převeliký, upálili jsme dvě velké a hodně malých čarodějnic, moc nás pobavili Lenka, Alča a Dominik – čarodějnice na košťatech. Byly teda pěkně rozpustilé a byla s nimi legrace. Ty jsme neupálili, byla by jich škoda a my je máme rádi. Zazpívali jsme si u ohně, zavzpomínali jsme na hity minulých táborů – Banány, V pondělok, Zavolejte stráže, Láska je tu s nami, Rozhozený vlasy, Kristýnka…..Je moc příjemné zjistit, jaké stopy v dušičkách našich dětí zůstávají, to mi můžete věřit.

Už jsme mysleli, že je večerka na spadnutí, a zatím nás čekalo krásné překvapení: ohňová show Mufa a jeho kamarádů. Nevím, jak to vyjde na fotkách, ale víc jsem pozorovala rozzářené oči dětí. Byl to opravdu hezký zážitek – dohořívající táborák, tmavě modrá letní tma, hudba a ohňoví mágové. Škoda, že tu nejste s námi. Dobrou noc a zítra NA SHLEDANOU.

Čtvrtek 19.8.2010

Máme tady krásné májové ráno, obloha zmodrala, prý už bude hezky. Ráno ještě malí osadníci vyšli do trávy v holínkách a – považte – rychtářka Lenka nám přitom povídala, že je doba velkého sucha, studny vyschly a naši vesnici ohrožují požáry. Když jsem dětem nesla tašku dřevěných špalíčků, měla jsem trochu strach, že uvidím otrávené obličeje našich mazáků, že si je pletu se školkáčky. Ale kdybyste viděli, s jakým elánem se úplně všichni pustili do stavby svých vesniček. Na fotkách to tak nevynikne, ale my jsme opravdu obdivovali, jak máme tvořivé a šikovné děti s nekonečnou fantazií. Každá vesnička byla jiná a všechny krásné. Když je zachvátil požár (jako samozřejmě), museli osadníci k daleké řece pro vodu. Malí ji přenášeli v malých sběračkách a větší na lžících. Množství nasbírané vody jsme měřili v kuchyňské odměrce, ale pořadí nebylo tak důležité, protože všichni uhasili požár a zachránili svou ves. My to máme s Míšou Mitášovou v hlavách tak nastavené, že nás ke každé situaci napadne písnička, takže jsme vyzpěvovaly z plných plic“Hoří, má panenko“ a „Co jste hasiči“. Naštěstí jsou děti na nás zvyklé a natolik tolerantní, že se už nad tím ani nepozastavují, miláčkové.

U Krkovičků nám dnes předložili opět skvělé menu – česnečku se sýrem a pangasia zapečeného s vejci, k tomu mandarínkový kompot, mňam. Odpoledne nám narušila krádež vlajky – ostuda, za bílého dne. Hledání ztracené obecné korouhve s kohoutem, honba za pachateli, jejich spoutání, výslechy a vyjednávání děti moc bavilo. Malá perlička: Hajný Kňour upozornil, že zajatci mají podle ženevské konvence právo dostat najíst a napít, a děti se mohly přetrhnout, jak snášely z kuchyně jídlo, pití a nanuky.

No, zatímco jsme zajatce podrobovali rafinovanému mučení ve stylu Limonádový Joe, hajný vlajku našel v lese, služební grunt Ječmínků ji znovu vztyčil a my jsme se mohli vrátit do májové atmosféry.

Všichni muži z obce se vrhli na výrobu pravé májky a my ženy jsme chystaly tance pod májku. Klasický „proplétaný“ taneček Pletla jsem, pletla jsem, proplétala jsem nám dal docela dost práce, nějak se nám vždycky přihodilo, že se malé tanečnice nakumulovaly a věneček se zadrhl. Nicméně ženy z Bílé Lhoty se nevzdaly, vytrvaly a pod slavnostně vztyčenou májkou zatancovaly bez chyby.

Za odměnu (nebo že by za trest?) se dětem dostalo nevídaného kulturního zážitku. Taneční kroužek našich žen včetně Víti a Dominika pro tuto slavnostní příležitost nacvičil při poledním klidu klasický tanec Trnky brnky (Slunce, seno, jahody), no bylo to jako s |Neapolí: Vidět a zemřít.

Tak bohaté odpoledne – není se co divit, že dětem vyhládlo a buřtguláš tak nějak na dospělé nezbyl, asi byl hodně dobrý. Po večeři se nám děti odkutálely zase pod májku a čekaly na milou návštěvu. Přijel pan Školoud z Nasavrk s nádhernými dravci a sovami. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého, mnozí z nás si nesly dravce na hlavě nebo v rukavici na ruce, fotili se snad všichni, vždyť kdo by odolal, když ti ptáci byli tak krásní. Honzíka Šnytu a Verču Dolejšovou si nejvíc oblíbil velikánský výr, trošku je chtěl zkoumat, ale byl hodný a oni stateční.

Vyvrcholením dne byla májová veselice, tentokrát místo Vráti v roli DJ Víťa a Dominik. Na tancování naše děti utáhneme vždycky. Tančila i naše kamarádka Karolínka , kterou maminka přivezla později, narodil se jí totiž bráška Vašík. I on už byl ve věku sedmi dnů u nás v Bílé Lhotě. Přejeme mu hodně zdraví, lásky a štěstí, aby z něj vyrostl stejně skvělý človíček jako jeho sestřička. Gratulujeme Kaplanům z celého srdce, klučík je překrásný.

Teď už sedí u ohně jen hlídka chasníků od Mrkvičků a Kňourů , musí přece uhlídat májku.

Ještě než vám popřeju dobrou noc, mám jednu prosbu.. Vím dobře, jak se vám po dětech stýská a jak toužíte je obejmout a pomuchlat. Na Seč je pár kroků, někteří se chystáte přijet, ačkoliv my záměrně žádný oficiální návštěvní den neorganizujeme především z ohledu na ty malé a nejmenší. Všichni si tak krásně zvykli na táborový život, jsou veselé a spokojené, plné zážitků a očekávání. Když se výjimečně objeví slzička , vždycky najdou konejšivou náruč. Na stýskání nikdo nezůstane sám. Pro dítě je nesmírně důležité , když chvíli slabosti zvládne a překoná, hnedle tím povyroste. Ale když se maminka nebo tatínek najednou objeví a za chvíli zase zmizí, není malému člověku lehko. Je to velký zásah do budování dětského sebevědomí, samostatnosti, schopnosti fungovat v kolektivu dětí „sám za sebe“. My samozřejmě nikoho od brány nevyženeme, ale moc vás prosím, zvažte sami, jestli tomu svému pokladu spíš neublížíte.

Věřím, že přijmete moje přátelská slova tak, jak je upřímně myslím. Na shledanou zítra, přátelé.

Pátek 20.8.2010

Krásné průzračné ráno „a ta rosa jako granáty“, bude hezký den. To je moc dobře, dnes nás čeká pravá vesnická veselka. Kohopak asi rychtář oddá? Ne, že by se nenašly táborové lásky, však si to jistě pamatujete, jak to bylo s vámi, ale u nás v Bílé Lhotě si musí snoubenci svou svatbu vysloužit. Celé dopoledne jsme strávili předmanželským pětibojem. V první disciplíně „Židličky“soutěžili úplně všichni obyvatelé, vylučovací metodou postupovali dál přes „Lžičky a míčky“, „Tanec s míčkem“, „Běh trojnož“ až k „párovému kousání jablka“. Z celého klání, které bylo houfně povzbuzované, vyšly vítězně dva páry: Kačenka Švadlenková a Honzík Holeka a Dominika Brožková a Roman Filip. Sláva, jdeme na svatbu.
Obě nevěsty byly půvabné, ženiši rozpačití,svatební kytice krásně uvité, z obecního rozhlasu zněl pravý svatební pochod, rychtář byl v plné parádě (měl i novou kravatu) pohovořil, jak snoubenci po krátké známosti nalezli v sobě zalíbení. Nevěsty své „Ano“ řekly pěkně důrazně, ženich Honzík odpověděl „Uhm“ a ženich Roman“ Tak jo“ , ještě pusa aspoň na tvářičku stydlivých nevěst. Personál Krčmy U Krkovičky s babkou kořenářkou se vyznamenali. Přípitek, tradiční rozbíjení talířů, úžasná svatební tabule, pravý svatební dort od Martiny (Bravo, bravo!), vzájemné krmení knedlíčkovou polévkou a vynikající svíčková, zkrátka svatba jako řemen. Dort zbaštíme na svačinu a popřejeme novomanželům dlouhý šťastný život.

No nevím, sotva začali spolu hospodařit, už mají problémy, stejně jako celá vesnice. Nezaprší a nezaprší, studny vyschly, o vodu se svádí bitvy. Boj o vodu (Zuzka teda říkala, že se ta hra jmenuje flaškovaná) byl nelítostný, ale spravedlivý. Na to my si u nás hodně potrpíme – na férové chování a jednání, žádné podpásovky, kamarádství , pomoc druhým. Dominka, Kačka a Majda v improvizované scénce onehdy zahrály, co se někdy může stát, když skupina dětí někoho vyčleňuje ze svého středu. Nikomu se to nelíbilo a všichni určitě vědí, že něco takového se u nás nedělá. Nedělám si iluze, že se děti nepoškorpí, malá hloupost se v tu chvíli jeví jako nebetyčný problém, ale ubližovat někomu – to se fakt u nás nesmí .

Až do večeře byl čas na oddílovou činnost, možností ke sportování, vyřádění se, i adrenalinovým zážitkům je dost a dost. Využíváme odbornosti našich vedoucích (vodní záchranář, profesionální hasič, zálesáci), aby si děti opravdu užili. Lanovku teda připravili dokonalou.

Po večeři a nástupu přijíždí Kinematograf, dávají Madagaskar a – trošku jsme předběhli dobu – popcorn. Ti nejstarší dali přednost hasičské soutěži nahoře v Seči. Všechna čest, jak slíbili jejich vedoucí, do večerky jsou doma v Bílé Lhotě.

Dnes převzal službu nejmladší z gruntů, malí Slepičkovi. Ale nemyslete si, taky chtějí střežit svou obec jako všichni ostatní. Vzali si s sebou ponocného a usedli ke strážnímu ohni všichni pospolu. Domluvili jsme se: kdo bude ospalý, doprovodí ho Ilča do postýlky. V jedenáct zbylo silné jádro – Přemek, Honzík,Linda a Kačenka. Ani trošku se nebáli, pozorovali hvězdičky, obešli dvakrát s rychtářkou celý tábor, jestli je všude všechno, jak má být, tmy se nelekali a hlídali spravedlivý spánek svých sousedů až skoro do půlnoci. Do pelíšků odešli teprve, když jim rychtářka oznámila, že jejich hlídka končí. Pak už hlídali Dominik a Dan, místo pod širákem spí na matraci na verandě svých nejmenších kamarádů. Jirka Brožek, alias Arnold Kňour, by řekl: A takhle si tu žijeme.

Sobota 21.8.2010

Ráno jako malované, správné počasí na pravý staročeský jarmark. Hned po snídani a nástupu (Hodně štěstí a zdraví k svátku, Johanko) se po celé vsi rozložily stánky řemeslníků. Obyvatelé si mohou vyzkoušet leptání a malování skleniček, zpracování vlny, pletení z pediku, točení na hrnčířském kruhu,květinové vazby, tvoření z textilu a přírodnin, drátkování, drhání, tkaní na stavu. K dispozici máme také vesnické kadeřnictví a malování na obličej a samoobslužnou prádelnu Madlenka. Ještě že máme plno dobrých kamarádů, kteří nám pomohli – díky Lído Valášková, Jindro Holeková, Mirku Háněle. Všichni řemeslníci měli stále „narváno“, děti si všechno chtěly vyzkoušet a připravit hodně dárků pro své milé doma. Zvláštní poděkování si zasloužil Dan Vondra, který vydržel celý den na sluníčku a pomáhal sousedům vytvářet květinové vazby na knihách. Od úplného vyčerpání ho zachránilo jen to, že knihy došly. U prádelny excelovaly Kristýnka Štědrá a Deniska Štěpánková, které praní na valše mýdlem s jelenem zaujalo natolik, že si vypraly všechno špinavé a pak i čisté prádlo, ani jsme to neměli kam věšet. Nabízeli jsme prádelnu i velkým klukům, ale těm to nijak přitažlivé nepřipadalo, to je divné, že?

S hosty se odpoledne dveře netrhly, ale díky jedné z nich máte už na našich stránkách odkaz na www.chrudimhraje.cz, kde je reportáž z našeho staročeského jarmarku. Museli jsem do kamery i zazpívat, ale to nám takové potíže nedělá, vždyť nás znáte.

Po vynikajícím pečeném kuřátku k obědu nám Krkovičkovi připravili dvě večeře: opékané párky a potom ještě sekanou s chlebem. Však si je jednotlivé grunty opravdu zasloužily. Program u táboráku, který moderovali Jindra a Dominik (investigativní novinář) , byl báječný, ale musím uznat, že vrcholem bylo opět vystoupení Kňourů. Pokračování historického seriálu o vzniku a životě rodu Kňourů, prokládané reklamami, skutečně nemělo chybu. Vzpomínali jsme, jak na loňském táboře měli ještě kluci problém domluvit se, co vůbec předvedou, a letos úplně samostatně, jak potvrdil Jirka Kňour, vymyslí a sehrají tak zábavné představení. Rostou a zrají, drahouškové naši, někdy možná rychleji, než je nám milé, nějak moc to utíká. Pak se vás sedmnáctiletá instruktorka holčičího oddílu zeptá: Taky jsme byly takové? Byly, holčičko, byly. A my jsme vás měli a pořád máme rádi, takové, jaké jste. Naše a nejlepší, jak jinak.
Sedíme kolem ohně, zpíváme, povídáme a vzpomínáme a je nám dobře. Tak dobrou.

Neděle 22.8.2010

Máme červenec, slunce praží jako zběsilé a sousedé si nedělně pospávají. Í rozcvičku nám rychtář odpustil. Na vesnické jarmarky jezdívali kejklíři nebo cirkus, k nám přijedou pejskaři. Kynologický klub Hlinsko patří už dlouho mezi naše přátele. Přivezli k nám svoje nádherné psy mnoha ras, jeden krásnější než druhý. Jedna bernská salašnická fenka je dokonce třetí nejkrásnější svého druhu v Evropě. A vůbec nebyla nafoukaná, stejně jako ostatní psi se nechala hladit a mazlit. Pejsci ukázali, jak dovedou poslouchat, jejich páni zase, jak to se svými čtyřnohými kamarády umějí. Dozvěděli jsme se zase mnoho zajímavého, došlo i na atraktivní zadržení pachatele. Někteří z nás si to mohli taky zkusit , takový Jakub Novotný se ukázal jako rozený kynolog, šlo mu to skvěle.

Kuřecí řízky k obědu nám přišly k chuti, vaří nám tady opravdu přepychově. Odpoledne jsme šli vyzkoušet, jaká je voda v naší malé tůňce. Čistá a studená, ale na osvěžení v horkém dni výborná .

Po nástupu jsme vyrazili všichni do lesa podívat se, jakou lanovku připravili Pavel, Vráťa a Dominik. Řeknu vám, na pohled nádhera a romantika, mnohonásobně jištěná (aby ne, když ji připravili profesionální hasič, vodní záchranář a speleolog a zkušený zálesák),ale nevlezla bych tam. To Zuzka Rýdlová je jiný kabrňák, předvedla s Pavlem záchranu sob uvízlých ve skalách.

My ostatní se radši držíme svého kopyta, v Obecním domě nás čeká naše oblíbené karaoke. Zpívalo se dobře, líp a nejlíp, oblíbené hity i nově Medvídek od Lucie (super, Leuško), ale největší hvězdou večera byl Pavel Mrkvičků. Původně si měl odzpívat ztracené tričko, ale měl takový úspěch, že musel přidat. Takový chór žádná superstar nemá, jaký jsme mu u Montgomeryho udělali my. Budeme si v našem nabitém programu ještě vyšetřit čas na jeden karaoke večírek.
Dnes je večerka dřív, musíme se vyspat, zítra nás čeká celodenní výlet na statek v Samařově.

Pondělí 23.8.2010

Ráno nás probudil déšť, ale než jsme se nasnídali, svítilo už zase sluníčko. Pytlíky s jídlem, pití, pláštěnku, suché ponožky, kšiltovku na hlavu, co ještě patří do batůžku? Slepičkovic holčičky to pojaly svérázně – ještě plyšáček nebo dva, Kristýnka Štědrá si v nestřeženém okamžiku zabalila i knížku. Tak jsem si je všechny vyfotila, jak vypadají čerství, a mohlo se vyrazit. Šlo se na Čtyřlístek, údolím Chrudimky lesem kolem chat do Bojanova a odtud kolem lihovaru a mlýna na Samařov. Odhadem asi 8 kilometrů. Velcí vyrazili napřed, však je vedl jejich Pavel, vystrojený jako voják na mis. Tak se přece nenechají zahanbit. Skupina mladších poutníčků měla těch občerstvovacích zastávek víc, zvlášť ta v Jednotě v Bojanově byla sladká.
Sluníčko pěkně připalovalo, ještě že závěrečná část cesty do kopce byla ve stínu. Před statkem Švadlenkových, kteří jsou tak hodní a pustí si nás do hospodářství, se všichni malebně rozložili v trávě a čekali, kdy na ně přijde řada. Zuzka koupila své Adélce básničky o tygrovi a žirafě, četla nám je a my jsme se u nich tak nasmáli. Někdo od Kňourů dokonce tuto chvilku poezie prohlásil za vrchol výletu.

Ale my tady jsme vlastně proto, abychom viděli statek na vlastní oči. Paní Jana nás všechny provázela po rodinném hospodářství, které se specializuje na chov masného plemene krav (jméno říkala, ale vypadlo mi), kdybyste viděli ty býky a to prý budou dvakrát takoví, až dorostou. Navštívili jsme krávu s telátkem, prasata, slepice i s kohoutem, husy, kachny i koťata a loveckého psa, došli jsme za kravičkami i na pastvinu. Já jsem šla s poslední skupinou a to už ty krávy vypadaly dost otráveně. Bylo to moc zajímavé, jen nevím, jestli si děti uvědomovaly, jaká je za tím vším dřina.

Poděkovali jsme milé paní Janě za trpělivost, s jakou se nám věnovala, a vydali jsem se na zpáteční cestu. Starší se rozhodli vyrazit směrem na Nové Lhotice přesně podle hesla „Je to sice dál, ale zato horší cesta“, mladší vsadili na jistotu. U mlýna si dali v občerstvení kofolu a v chládečku počkali na autobus, který je dovezl až ke kempu U letadla. Doma v Bílé Lhotě dostali kromě výborného vepřového na kmíně s rýží velkou pochvalu, jak byli stateční, šlapali a nekňourali, zdolali všechny úseky své dlouhé cesty.

Po večeři jsme zase umluvili Vráťu na karaoke, moc nás to všechny baví. Dnes byl vrcholem večera mužský sbor |“Dívka s perlami ve vlasech“. Vráťa nám pustil kousek prvního karaoke z roku 2006 ze Zbyslavce, neuvěřitelné, jací to byli drobci. Anička nám zazpívala „Vím, že jsi se mnou“ z Drákuly stejně excelentně jako tehdy, hezky jsme si zavzpomínali.
Kačenka Průšová a Verunka Dolejšová dnes mají narozeniny, přáli jsme jim už ráno při nástupu a teď dostaly ještě několik hudebních dárků. I jejich vedoucí Pavel se opět přidal, povzbuzen včerejším úspěchem

Pak už mě zase čekal velký škopík, abych ho naplnila čerstvým popcornem, Kinematograf Bílá Lhota dnes uvádí Dobu ledovou III. Myslela jsem si, jak budou unavení po výletě, ale naše srdíčka jsou nezničitelná.

Úterý 24.8.2010

Žně na krku a ráno prší, úroda v ohrožení. Ale nakonec se sluníčko umoudřilo a svítilo na naše žněze všech sil. Poznávali jsme druhy obilí, zkoumali, jak takové obilíčko vypadá a roste, bylo to mnohem¨zábavnější, než ve škole. S opravdovým ovsem, ječmenem a pšenicí jsme zkoušeli vázat povřísla, dělat malé snůpky, zrníčka jsme vymnuli a drtili kamenem na mouku, poznávali nástroje, které vesničané potřebovali k hospodaření. Měli jsme i opravdový cep, kosu, hrábě…….Mrkva ze žertu položil mezi nářadí starý samopal a naši rozverní chlapci ho potají pověsili na stožár místo májky. Až večer při nástupu Viki vznesl dotaz, jestli by služební grunt nemohl samopal stáhnout. Zase nás dostali, dárečkové.

Z obilí jsme před obědem spletli dožínkové věnce, kluci od Kňourů dělali dřevo, tak jsem jim slíbila na dožínky dát ten nádherný pecen chleba od našich dvorních dodavatelů – Slavíků z Peckova pekařství.

Oběd byl sváteční – kachna s knedlíkem a se zelím, dožínky si to zaslouží. Polední klid jsme využili na zadělávání chlebového těsta, aby mělo čas vykynout. K svačině nám Slavíkovi upekli obrovské dožínkové koláče se čtverou náplní, měli byste vidět, jak si sousedé přidávali a přidávali.
Potom už bylo těsto vykynuté, pod vedením Míši jsme ho zpracovávali, tvarovali dalamánky a houstičky, lepili si těsto na ruce, moučnili si tvářičky, ale nakonec jsme přece jen zaplnili tři velké plechy a „s pomocí boží“ je strčili do trouby. Chlebové pochoutky se nám povedly moc, ale dlouho nevydržely. K večeři jsme si sami obkládali chleba vším, na co jsme měli chuť a samozřejmě došlo na chlebové pochoutky z vlastní pekárny. Byly vynikající, taktak jsem je stihla vyfotit. Škoda, že nemůžete cítit tu vůni.

Večerní nástup byl slavnostní, každý grunt předal rychtáři svůj dožínkový věnec, Kňourovi voňavý pecen chleba a společně jsme poděkovali za bohatou úrodu.
Moc ráda bych vám dál popisovala tu krásnou atmosféru, ale už musím běžet. V Obecním domě vrcholí soutěž v tancování na koberci, tam musím být. Viktor, David, Anička, Dominik a Zdenda zorganizovali turnaj opravdu skvěle a je to moc napínavé.

P.S. Nultý ročník soutěže „Step mania“ vyhrály dámy. V mladší kategorii Eliška Mládková (druhým finalistou byl Ondra Strnad), ve starší Káťa Průšová v souboji s Davidem Málkem. Gratulujeme!!!!

P.P.S. Zapomněla jsem vás informovat, kdo se dnes odvážil na lanovku: Lenka, Lída, Víťa, Jirka, Jakub Novotný a Kačka – počet statečných roste. Namočil se jen Jirka, ale spíš pro pobavení lidu.

Středa 25.8.2010

Máme tu podzim. Úroda je pod střechou, vítr fouká ze strnišť, ale v Bílé Lhotě ruch neutichá. Od rána všichni obyvatelé horlivě lepili draky, myslím, že až na výjimky prvně v životě. Nejdřív se hrozili, že to nezvládnou, ale nakonec se po vsi rojilo plno draků od maličkých po obří, jeden hezčí než druhý. Snažila jsem se je všechny vyfotit, tak se podívejte. Teď ještě, jestli poletí.
Zbylo nám i dost času na hry, honičky, tvoření z listů, na básničku o drakovi, kterou nás naučila Terezka Korbelová. Jé, včera jsem vám zapomněla napsat, že se k nám přistěhovala nová sousedka. Terezka Halousková se přidala ke gruntu Slepičkových a hned jakoby tu byla odjakživa, šikovná holčička. Ti naši nejmenší sousedé jsou stejně úžasní, jak náš rok na vsi s přehledem zvládají, jak s těmi velkými drží krok. A na ty velké jsem zase pyšná, že své malé sousedy tak berou, z žádné hry je neodstrčí, prostě jedna velká rodina. Máme báječné děti, viďte.

Oběd byl opět vynikající – masová směs a hranolky. Služební grunt Ječmínkových v zelených tričkách s kohoutem plní své úkoly s přehledem a my se těšíme na další podzimní radovánky. Pečení brambor se nám moc nevede, v ohništích je pro tak velkou obec málo popela, ale my si to vynahrazujeme spoustou veselých her v táboře, v lese i na louce. Akorát podzimní pasáčci asi hráli hry malinko jiné než třeba pavučinu v lese nebo strašidýlkové pexeso nebo „ocásky“ nebo Hututu nebo přehazovanou nebo……..

Po svačině vyrážíme nahoru na kopec se svými draky, fouká tam a my jsme zvědaví: poletí nebo nepoletí? No, bylo to tak napůl, ale legrace to byla náramná. A my jsme rádi veselí. Už se těšíme na „dušičkový“ táborák s řadou vystoupení . Smutné určitě nebude žádné.

Ještě předtím si ale užijeme posvícení díky „tetě Světlaně z královského města Chrudimě“ (mamince Aničky Jelínkové, nyní Slepičkové), která nám poslala hromadu nepřekonatelných posvícenských koláčků, jen se po nich zaprášilo a zbyly prázdné ošatky.
Večeře rozdělila obec na „koprové“ a „nekoprové“, nás koprových bylo víc a kopračka byla famózní.

Naši muži pilně pracovali v lese, hranici jsme zapálili předpisově a ,divte se, naši sousedé se u ohně i předpisově chovají. Už se naučili, že vystoupení kamaráda se neruší, že, kdo neumí, poslouchá, že se do táborového ohně nic nehází……oheň a kamarádství jsou prostě posvátné. Písničky střídají scénky: Slepičkovi nacvičili písničku a básničku o drakovi, když máme ten podzim, Hruškovi úžasnou módní přehlídku s moderátorkou Štěpánkou Peterkovou, Vepříkovi už mají celou kapelu s kytarou, flétnou a Kájinými housličkami, Mrkvičkovi píseň o tom, jak se mrkev vleče okolo Seče, všichni sklidili ovace. Kňourovi opět zářili – jejich TV Ešus byla grandiózní. Neuvěřitelné, že si kluci vymyslí všechno sami, že se umějí dohodnout, že jsou vtipní, no, váleli jsme se smíchy. Jak řekla Zuzka – Malina stokrát jinak – jeho „draci létajú a létajú“ nás dostalo do kolen.

U ohně se pomalu přešlo k ukolébavkám, ale spát se nepůjde. Co by to bylo za tábor bez noční hry, a ta naše je dušičková, světýlková. Malí šli po světýlkách lesem ve skupině a s baterkou a byli ohromně stateční. Kristýnka Štědrá:“ My jsme, holky, přece šikovný holky, my jsme Slepičkovi a Slepičkovi se co? Nebojí“. Všichni si na mě na konci trasy hezky posvítili, jak sedím na pařezu, přilepená smůlou na teplákách, a rozdávám sladké odměny. Zasloužili si je, broučkové stateční. Velcí šli samostatně a bez baterek, hezky si ten adrenalin užívali. Vedoucí a instruktoři, kteří je po trase hlídali, přinesli plno zábavných hlášek, ale já neprozradím, kdo se nejvíc bál. Důležité je, že nikdo se nevzdal.

Ráno si po tom nočním zážitku přispíme a vstaneme už do zimy, nějak nám ten náš rok letí.

Čtvrtek 26.8.2010

Do Bílé Lhoty přišla zima. Už nemáme tolik práce, tak si celé dopoledne můžeme hrát ve svých gruntech. Slepičkovi tradičně do lesa na stavění domečků, to mají moc rádi, Vepříkovi staví peklo pro bramborové čerty, Hruškovi vyrábějí gelové adventní svíčky s přírodninami, Ječmínkovi se vrhli na adventní věnce, Mrkvičkovi a Kňourovi okupují lanovku. Fotí je Vráťa, já se bojím i jen koukat, ale prý je to paráda, hlásí všichni. A jištěni jsou třistaprocentně, tvrdí Mrkva a Vráťa. No jo, já v nich pořád vidím ty trpaslíčky a oni nám zatím rostou před očima.

K obědu nám uvařili gulášovku a zapečené těstoviny s výborným zeleninovým salátem a čas se přehoupl k Mikuláši. Ztratil se ale čert, musíme ho najít. Rychtář nám na grunty poslal zprávy, kudy máme jít, co máme hledat a co plnit, abychom do Čertových skal vůbec došli. Mladší sousedé měli sedm stanovišť, starší devět, ale úspěšní byli všichni. Probudili čerta Dominika, spícího ve skalách – někdo lechtáním, někdo písničkou – a teď už se můžeme čekat na příchod Mikuláše a čerta.

Čas čekání si zpříjemňujeme na tancovacích kobercích – po karaoke druhý hit volných zábavových chvil, podle šipek na plátně už tančí i ti nejmenší a jsou fakt dobří.

Po večeři nám pomůže čekat film o fakírech (popcorn naštěstí došel) a pak už nás volají na nástup. Už je skoro tma a zvoní zvoneček, přibíhají dva chlupatí čerti, řádí a dělají rámus, ale my se nebojíme, jen Přemeček se ze začátku chvěje jako list. Když nám ale čerti chtějí odnést Lenku, letí ji zachraňovat s ostatními, kdepak, našeho rychtáře nikomu nedáme. Pak už důstojně vchází svatý Mikuláš, zpíváme Mik miku… a Budliky budliky…. a Byla jedna Káča….., zasloužíme si nadílku: dobrůtku, veselou magnetku a milého plyšáčka. Plyšáčci se s námi ukládají ke spánku, jen statečná hlídka z rodu Slepičkových usedá kolem ohně. Tentokrát vydrželi Anička, Honzík, Přema a Terezka Korbelová. Pohádky a písničky střídáme s kontrolou, jestli všichni sousedé klidně spí. Kolem jde kamarád Martin (tajemství – byl to druhý čert) a Přemeček volá: Tos byl ty, ten čert, poznám tě podle vlasů. Honzík Martina obchází a očuchává a pak prohlásí: To není on, tamtomu byl kožich cítit peklem a tenhle nesmrdí. Tamto byl opravdový čert. Tak a to je tečka za Mikulášským dnem.

Pátek 27.8.2010

Dobrý den, máme tu Vánoce, ten náš rok v Bílé Lhotě utekl jako voda. I obloze to je líto, že se už zítra rozloučíme, každou chvilku uroní pár slziček. Ještě je toho tolik, co bychom mohli pro děti připravit, ještě jsme zdaleka nevyčerpali všechny nápady, ale ani ten náš čas není nafukovací. Maminkám a tatínkům se už stýská, už by chtěli mít děti zase doma, děti se těší, jak budou vypravovat. Ačkoliv dnes mi v umývárně Majda svěřila, že by tu zůstali ještě několik dnů až let. Tak se nám snad podařilo připravit pro naše společné děti hezkých čtrnáct dní, to je nejvíc, co si můžeme přát. Vždyť my vlastně všechno děláme pro šťastné tvářičky a světýlka v dětských očích. Neumím si představit větší odměnu, než „My tě máme rádi“……..

Teď je po obědě a já si s vámi píšu naposledy. Náš Vráťa odlétá na kongres do Singapuru už dnes večer, tak aby stačil poslední zprávu z Bílé Lhoty poslat k vám do počítačů.
Stromeček je ozdobený, svícínky vyrobené, adventní výzdoba hotová, velké krabice s dárky pro jednotlivé grunty zabalené. K snídani jsme měli vánočku (díky, Slavíkovi) k obědu „štědrovečerní smaženou rybu a bramborový salát, ke svačině nás čeká „vánoční“ cukroví, chystáme se i na rozkrajování jablíček. Máme radost, jak si rodiče hrají s námi, přišlo plno vánočních pohledů a s přáním veselých Vánoc. Taky jsme dostali milé pozdravy až z Londýna od Lenky Klváčkové (taky je nám po tobě smutno, Leni) a z Bratronic od paní Radky Haničincové. Ta nás současně pozvala na vzpomínkovou slavnost 15.září – náš kamarád Petr Haničinec by se dožil 80 let. Klíčenky, prosím, počítejte s tímto termínem, podrobnosti dodám.

Děti balí, sedláci a selky se snaží roztřídit, čí je která ponožtička nebo slipečky. Maminky, všechno, co zbyde, vezmeme do školky. Přineste prosím i součásti oděvu, které nejsou vaše, malí sousedé v tom nemají moc jasno. A nejen malí – přijela Monika Brožková a jen tak mimochodem podotkla: Dominika chodí v cizích botách. Prosím, nezlobte se, když něco popletou, důležité je, že jsou všichni zdraví a spokojení. Udělali velký krok na cestě ke své samostatnosti, zaslouží se pochvalu. Tak jako třeba Anička Jelínková: dnes má šest let (nakoupila všem kamarádům nanuky) a je z ní velká, statečná a moc šikovná holčička a my z ní máme ohromnou radost.

Za chvíli půjdeme ke stromečku, zazpíváme si koledy a rozdáme dárky. Děkujeme všem, kdo nám pomohli nadílku obstarat – přeborník v získávání propagačních předmětů je Dominik!!!Až si děti užijí svých dárečků, můžou si ještě zazávodit na dlouhých trojmístných lyžích, snad ještě počasí vydrží. A večer už náš rok v Bílé Lhotě končí. Bude Silvestr, oslava s chlebíčky a diskotékou a místo ohňostroje vypustíme lampióny štěstí. Já už přání mám: Ať jsou naše děti po celý rok zdravé, šťastné a spokojené, ať je mají všichni tak rádi jako my. Ať máme příležitost se s nimi stále potkávat a s radostí, úžasem a dojetím pozorovat, jací krásní lidé z nich rostou . Ať máme pořád tolik přátel, kteří nám přijdou na pomoc, ať je pořád dost lidí, kteří považují za ideální způsob trávení dovolené „blbnout“ s dětmi. Není nic hezčího, než si uchovat v sobě kus dítěte.
Děkujeme vám, že jste nám svoje děti svěřili, děkujeme občanskému sdružení PŘÁTELÉ Chrudim, že náš rok v Bílé Lhotě zastřešilo.

A vůbec, bylo nám tu fajn. Na shledanou v Chrudimi!!!